Nevím přesně, jak to dělají, ale dělají to dobře. V oceánu postdigitálních zvuků se pohybují s nadhledem zkušených plavců. Jsou tak přirození, že při poslouchání jejich bezejmenného debutového alba vůbec necítím potřebu nějak zvlášť zjišťovat způsob jejich práce. K čemu by mi to asi bylo? Raději se nechávám unášet odstředivými proudy aluzivních melodií, naivních popěvků a prázdných manter, jež se záhy mění na dostředivé, a s rozkoší se ztrácím ve vírech zalo opovaných fragmentů, z nichž se posléze vynořují legitimní sémantické události. Řeč je o seskupení Gurun Gurun, které je jakousi lucidní reinkarnací (a redukcí) popovějších Miou Miou. Tomáš Knoflíček, Jára Tarnovski a Federsel vynalézavě a nonšalantně kombinují kytary a klávesy s hudební i nehudební elektronikou za vydatné pomoci různorodých příspěvků přizvaných i apropriovaných hostů: étericky působícího infantilního zpěvu japonských zpěvaček Moskitoo, Sawako a Rurarakiss (Aki Tomita), dechů Artema Vartaniana, houslí Daniela Meiera, klarinetu a kota Floexe (Tomáše Dvořáka) a viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Lví podíl na finálním zvuku mají samozřejmě remixéři Kora et le Mechanix a Opiate. Z nasládlých (pseudo)japonských zvukových klišé tkají Gurun Gurun digitálně-analogovou matérii, která je úchvatná již jenom jako východiskové médium. Z ní pak vznikají konkrétní miniatury oděné do trendového outfi – tu psychedelického ambientu a šmrncnuté surreálnou imaginací a poetikou. Koneckonců, surrealismus šel vždycky dohromady se zrůdným konzumenstvím japonských postindustriálních reálií a uchylují se k němu i mnozí japonští avantgardisté (Group Ongaku, Merzbow, atd.). Není proto divu, že také debut Gurun Gurun vychází právě na japonském labelu. Občas sice uvíznou v neinvenčních technologických klišé (třeba takový astrální úlet na měsíc Io si mohli zcela odpustit), většinou jsou však přesvědčiví. Zvukomalebným jazykem samplingu mluví zcela plynule a virtuozně jim jdou i koktavé loopy a repetice. Rozhodně to není laciná exotika, nýbrž legitimní projev postdigitálního nomádství a multikulturalismu. Takhle nějak si představuji „autentickou“, neelitářskou tvorbu v podmínkách ležérního globalismu, ačkoli nevím přesně co to je a jak to vlastně dělají…
Home Normal, 2011, 43:16