Měsíc: Duben 1991

Andílek s pohledem kata

Přestože se dnes Nina Hagen již poněkud zklidnila, její napůl morbidní a napůl groteskní stylizace a snaha o jakési „punkrockové panoptikum“ působí ve světě pop music stále šokujícím,extravagantním dojmem. Jak výstižně uvádí Bára Basiková – pro niž se stala Nina Hagen důležitým vzorem –, působí tato ordinérní zpěvačka… Číst dál...

Svatý Vincente, oroduj za nás

Legendami opředeného Svatého Vincenta není asi třeba příliš představovat. Jeho ohlušující apokalyptická hudba i emailovou technikou vytvářené abstraktní obrazy patří k té nejbizarnější alternativní tvorbě dneška. Dílo Vincenta Venery bude asi doceněno, teprve až se ze Zeměkoule stane měsíční krajina. Obrovitý Sv. Vincent mě… Číst dál...

The Black Sky

„Teda pane Svítivý, co se to tam u vás v noci zase dělo?!“, přivítal mě již léta secvičený sbor babiček našeho chátrajícího baráku, a to poté, co jsem se na druhý den odpoledne vracel domů. Běžný scénář se odehrával i tentokrát… V oknech na střídačku hlídkující The Grandmothers („Hele Marie, vem to za mne,… Číst dál...

Místo v pekle pro Morrisseyho

Na obalu svého posledního alba rozpřahuje S. P. Morrissey bezradně ruce k nebesům. Opět přichází mezi nás podělit se o svůj věčný světabol a problémy pozorovatele všedního života pár let po třicítce. Někdy si trošku zamentoruje, jindy senilně postěžuje na nepochopení a cynismus druhých. Ale jinak žádní konzervativci… Číst dál...

My Bloody Valentine

S Kevinem Shieldsem, předním tvůrcem a mluvčím kapely My Bloody Valentine nejen o posledním únorovém EP Tremolo. Postavení nezávislých V současné době i průměrná indie kapela může předpokládat,že prodá několik set tisíc desek po celém světě. Před pouhými pěti lety bylo takových 10 000 ks považováno za velmi slušný… Číst dál...

The Shamen

Až hanebně mám rád taneční muziku. Samozřejmě, že nikoliv tu bezduchou a fádní v podání výkalů typu Sabriny, Black Box Či Kylie Minogue, ale naopak takovou, ve které umělec dokáže skloubit žádoucí taneční jednoduchost s vlastní osobitostí a citem pro vkus. I Dance music může být alternativní, nepodbízivá a občas… Číst dál...

Čtyři ruce dvacet piv aneb Koncert pro Míšu

Všude pobíhaly spousty dětí, na pivo téměř žádná fronta, a když ano, předbíhajícím se to tolerovalo. Armáda známých tváří, chuchvalce vlasů a vousů. Hradecké podzemí má mejdan. Muzikantům se netleskalo. Nevadilo jim to. Mikuláš Chadima s Bandem, začínající a tudíž opomíjený. Samo o sobě to ale bylo studené jako… Číst dál...

Dybbuk se Zuby nehty…

„Dobrý den, mohl bych s vámi mluvit? Je to ve vašem zájmu.“ Tímto způsobem oslovuje neznámý muž vrásčitého vzhledu na ulicích náhodné chodce. Je to natolik překvapivé, že každý se zpravidla zarazí a s hrůzou očekává, co se bude dít. „Chtěl jsem vám říci, že zřejmě nemáte po večerech co dělat, nudíte se a trpíte nespavostí.“… Číst dál...

UNI v Londýně, část 3. – rastamani a další

Tradičním centrem přistěhovalců z karibské oblasti je západní Londýn. Proto také One Love Concert, pořádaný především na počest 98. výročí narození samotného Rase Tafariho neboli etiopského císaře Haile Selassie, se nemohl konat jinde, než na West London Sport Stadium – to už je takový okraj Londýna, že když z něj vyjdete,… Číst dál...