Měsíc: Leden 2007

David Crosby se dívá zpět

04/201601/2007 Zdenek Pecka

S oblibou poslouchám na webu New York Public Radio (www.wnyc. org). Mimo jiné tam mají dva programy, jež se dají zdarma stahovat v mp3 formátu. První je hudební Soundcheck Davida Schaffera, půlhodinová show, denně uvádějící rozhovory s hudebníky, kteří právě hýbou New Yorkem a kteří na ukázku zahrají živě něco ze svých nových… Číst dál...

Kenny Wheeler: It Takes Two!

07/201001/2007 Vladimír Kouřil

Hráče na trubku a křídlovku Kennyho Wheelera v minulosti najdeme především v evropských avantgardních big bandech, například v Globe Unity Orchestra či v Rhythm Combination & Brass. Kytaristu Johna Abercrombieho u zrodu jazzrocku, a také Eicherova ,soundu ECM‘. Oba nejednou asistují… Číst dál...

Music A.M.: Unwound From The Woods

07/201001/2007 Pavel Zelinka (Radio Wave)

Život po čtyřicítce v klíně poklidného rodinného života? Tak by mohl znít podtitul nové desky trojice Music A.M., kterou tvoří samí ostřílení kozáci. Němci Stefan Schneider i Volker Bertelmann jsou ikonami na nezávislé scéně našich západních sousedů. Formace Mapstation, Kreidler, To Rococo Rot, Tonetrager nebo sólo projekt… Číst dál...

Metamorphosis: Luff

07/201001/2007 Alex Švamberk

Mezinárodní skupina Metamorphosis za léta od svého vzniku urazila dlouhou cestu, své pojetí na ní sice nezměnila, ale propracovala a dala mu jasný tvar. Na poslední desce LUFF (Leo Records, 2006, 55:32) už nebloudí a nedostává se do slepých uliček jako na letitém debutu, kámen je opracovaný a fazety vybroušené.… Číst dál...

Lila Downs: La cantina

07/201001/2007 Jiří Moravčík

Hudba léčí, o tom snad žádná. Například zpěvačka Lila Downs pojetím mexické tradice dosud spíš alternativně dráždící, najednou zničehonic překvapuje na albu LA CANTINA (Narada, 2006, 52:19) prachobyčejnými vesnickými baladami rancheros, Mexičany milovanými písničkami přetékajícími vášněmi, sentimentem a patriotismem. Prý… Číst dál...

Radek Krampl: Vibe Fantasy

07/201001/2007 Alex Švamberk

Mainstreamový jazz v posledních letech slaví návrat na výsluní. Jazzová comba nebo celé scény se objevují i na multižánrových festivalech a zájem posluchačů se odráží také v produkci firmy Cube/Metier. Jejím zatím posledním titulem je lehce nadprůměrné profilové album vibrafonisty Radka Krampla VIBE FANTASY… Číst dál...

Spooncurve: Are Friends Symmetric

07/201001/2007 Pavel Zelinka (Radio Wave)

Dvojice producent plus zpěvačka není pouze útvar dancefloorové politiky. Jedním z důkazů jsou Spooncurve, pár ze severního předměstí Londýna ve složení Martin Lee-Stephenson (mistr zvuku, který pracoval se stovkami umělců včetně Davida Sylviana nebo Kate Bush) a zpěvačka Faye Rochelle (ta má venku sólovku Reflections s hosty jako Nigel… Číst dál...

Skrytý půvab byrokracie: Předvoj armády monster

07/201001/2007 Antonín Kocábek

Není to tak dávno, kdy byl soubor Skrytý půvab byrokracie považován za jedno z čerstvých jmen domácí alternativně hudební scény. Oficiální druhé album PŘEDVOJ ARMÁDY MONSTER (Guerilla, 2006, 63:12) je ovšem zastihuje ve špičkové formě, ve které za sebou nechávají bez přehánění většinu známějších, etablovanějších a respektovanějších jmen,… Číst dál...

Bílé světlo: Dělníci bílého světla; Plastic People Of The Universe: Do lesíčka na čekanou

07/201001/2007 Antonín Kocábek

Lounské vydavatelství Guerilla už v současnosti definitivně převzalo prapor důsledného mapování domácích archivních podzemních nahrávek po Black Point Music a zaniklých Anne Records. A čile pokračuje v dalším systematickém oprašování. I díky této bohulibé aktivitě dnes daleko snadněji seženete už prakticky… Číst dál...

Azam Ali: Niyaz

07/201001/2007 Jiří Moravčík

Tak jako Matrix překlenul ještě donedávna zející propast mezi filmem a počítačovým comicsem, hlas Matrixu Revolutions, zpěvačka íránského původu Azam Ali, boří v projektu Niyaz hranici mezi starověkou a futuristickou mytologií, sebevědomě tvrdíc, že přitom stvořila „nebojácnou world music pro 21. století“. Co si… Číst dál...

Další články

Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštem z otupělosti. Zima nás hřála, přikryla zem sněhem zapomnění, sytila uschlými hlízami tu trošku života.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

David Crosby se dívá zpět

Kenny Wheeler: It Takes Two!

Music A.M.: Unwound From The Woods

Metamorphosis: Luff

Lila Downs: La cantina

Radek Krampl: Vibe Fantasy

Spooncurve: Are Friends Symmetric

Skrytý půvab byrokracie: Předvoj armády monster

Bílé světlo: Dělníci bílého světla; Plastic People Of The Universe: Do lesíčka na čekanou

Azam Ali: Niyaz

Berlin Manson

Gretchen Parlato & Lionel Loueke

Dan Bárta & Illustratosphere

Aquaserge

Walter Trout

Pronominal Carrots + DPvJU

Dejan Terzić AXIOM feat. Bojan Z

ZEA & Xavier Charles

Snarky Puppy

Uvidíme, uslyšíme