Ad hot

Davisovský film Miles Ahead zřejmě do domácí distribuce nedorazí (možná na DVD), a zdá se, že podobné to bude s chatbakerovským Born To Blue. Stojí ale za to si ho vyhledat. Kanadskému režisérovi Robertu Budreauovi (už dřív natočil dokument The Deaths of Chet Baker), se vysloveně povedl. Bude ovšem zajímat především zasvěcené. A to ještě ne všechny. Kupříkladu nástrojový kolega Laco Deczi melancholickému Bakerovu kouzlu nikdy nepropadl, jak aspoň nedávno neopomenul zmínit v jednom interview. Se šťavnatostí sobě vlastní. A nad rámec otázky. To nepřekvapuje, Laco je přece totálně odlišná nátura. A vždycky se hlásil k odkazu jiného Bakerova vrstevníka, hardbopera Clifforda Browna. Který zemřel při autohavárii už roku 1956. Právě když si Chet začal píchat. S čímž vlastně nepřestal až do stále neobjasněné smrti pod okny amsterodamského hotelu o dvaatřicet let později.
Born To Blue se ale věnuje jen relativně krátkému období z poloviny šedesátých, kdy odepsaný Baker, dříve obrovská hvězda coby bílý jazzový krasavec, nadto podmanivě romanticky zpívající („James Dean jazzu“), odhodlaně a doslova bolestně usiluje o návrat na scénu. Ethan Hawke, známý z volné romantické trilogie „Před“ (úsvitem, soumrakem, půlnocí), hraje fyzicky poničeného muzikanta pod přísným policejním dozorem, žijícího se svou milou v mikrobusu nad mořem a v závěrečné scéně řešícího před vyvzdorovaným vystoupením v klubu Birdland kruciální dilema, výtečně a uvěřitelně. A v civilním projevu se opíral o rovněž Budreauem dobře napsaný skript. S například zdánlivě okrajovými, ale významnými scénami návštěvy rodinné farmy a setkání s rodiči Chetovy slečny (nejen krásná, i herecky pozoruhodná Carmen Ejogo).
Porovnávat neporovnatelné nelze. Ani filmy o dvou proslulých jazzových trumpetistech téže éry. Nicméně o něco silnějším dojmem působí jakoby obyčejnější Born To Blue. Ale to je jistě individuální.
A ještě tip: tahákem Festival Saxophone Days pražského Jazz Docku je Joe Lovano Classic Quartet (22. 3.). Ale druhý den zahraje také aktuální Newyorčan Logan Richardson s kapelou Shift, pojmenovanou podle jeho výborné poslední desky u Blue Note. Komu by se chtělo zabulat takovouhle šichtu?

Přidat komentář