Ad hot

Po loňské hibernaci probraný festival Struny podzimu v programové brožurce říká, že u závěrečného koncertu 21. ročníku (9. 11., Forum Karlín) je jisté jen jméno Herbieho Hancocka. Ale „zcela čerstvý tvůrčí počin, o který se s námi podělí, je zatím zahalen jemnou rouškou mysteria.“ Za prvé je skvělé, že se HH opět zjeví po delší odmlce v Praze, když byl skrečován předloňský pokus o sólové vystoupení v témže rozlehlém sále a hlavně v pořadatelsky sebevražedném termínu druhé půle července. A za druhé: Hancock nějaký čas kutá na albu, které by mělo být dalším úkrokem stranou moderního mainstreamu. Jež s úspěchy většími (Future Shock, 1983) i menšími (The Imagine Project, 2010) maestro průběžně provádí. Koneckonců, studiovou jazzovou desku vydal naposled před dvaceti roky (1+1, dueta s Waynem Shorterem). Tentokrát to zkouší s Robertem Glasperem a jeho kompaňonem Terracem Martinem, hiphopovým producentem podepsaným pod snímky Kendricka Lamara nebo Snoop Dogga. Co z toho vyleze a jestli a v jaké podobě bude výsledek Hancock provozovat živě, zůstává skutečně tajemstvím. Vysloveně vydařené projekty, jakým byl titul Possibilities (2005) se superhvězdami (Sting, Annie Lennox, Paul Simon, Santana, John Mayer atd.), vyjet na turné nemohly. A skvělé album River: The Joni Letters (2007), pocta Mitchellce, sice dostalo koncertní podobu, ale bez Norah Jonesové nebo dokonce Tiny Turnerové. Která už navíc dala pár let předtím pódiu pápá. Nuže vyčkejme, až se ona rouška nadzvedne.
Na zmíněném CD Possibilities je také (v nahrávce s Joss Stoneovou) Jonny Lang, hlavní hvězda listopadového Blues Alive v Šumperku. V 90. letech vylétl na bluesrockové nebe vedle Kennyho Waynea Shepherda, oba coby mladincí adepti na uvolněný trůn po S. R. Vaughanovi. Nakonec na něj sice neusedli, ale našli vlastní úctyhodné cesty. Jak jsme před pár lety zaznamenali při Shepherdových koncertech. Teď bude šance je porovnat s Langovými (zastaví se i v Praze). Brilantní, energický kytarista a podmanivý vokalista mixuje nadupané soudobé blues s gospelem. Neb po vymotání se ze závislostí přijal na rozhraní milénia Kristapána. Vem to čert, cesty Páně jsou holt nevyzpytatelné. A Langova alba Live at the Ryman (2010) jsem se ani po takové době nestihl nabažit.

Přidat komentář