AD HOT

Jasně, listopadu před třiceti roky už má kdekdo po krk. Ale marná sláva, v prosinci 1989 to ještě byla jízda. Vcelku napínavá. Zároveň komická. Rudoch skutečně „šel od válu“, jak zpíval Jirka Dědeček. Ale že by měl zůstat úplně mimo? Po jednačtyřiceti letech? Včetně skoro záhadné epizody v osmašedesátém? Doslova epizody. Tehdy 4. 3. soudruzi zastavili cenzuru. A rázem se „vyvalily vlny zdola“. Což logicky vedlo Brežněva k tomu, aby po ani ne půlroce práskl výstavním obočím. Ale ani tenkrát nikoho nenapadlo, že by nás komouši neměli dál vést. Vždyť nejvyšší z nich, Saša Dubček, byl obecně milován! A po příjezdu tanků někteří bloudi na jeho podporu dokonce vstupovali do strany! Kupříkladu ňákej ing. Miloš Zeman. Byť záhy vystřízlivěl. Vtipálek by dodal: naposledy.

Ale zpět. Prosinec 1989 byl zábavný. Ne, že ne. Federální premiér Adamec vyrukoval s vládou: 15 rudochů, 1 lidovec, 1 socan a 3 bezpartijní (který to, kurvafix, asi byli?). A Husák kabinet třetího dne měsíce jmenoval! Vůkol se čmáralo 15:5, a větší legraci si nešlo představit. A když přišel nápad, že by Gustáva vystřídal Václav? V ČSSR se nevyráběly placky (pro mladší badges), a tak se fasovaly snad z tehdejší NSR pocházející s textem „Havel for president“. To dost dráždilo. Obsahem i formou. V jednom lahůdkářství na mou pohlédla a doslova zasyčela jakási madam. Velmi udržovaná kosmetickými prostředky evidentně kapitalistickými. Čirá nomenklaturní panička. No, dost možná zanedlouho panička podnikatelská. Čert ji vem.

A jak bylo sladké, když poslušné stádečko poslanců Federálního shromáždění pana Václava opravdu a jednomyslně na Hrad poslalo! Neb mu pragmatik Čalfa důrazně vysvětlil, že jinak bude fakt zle. Onoho devětadvacáteho nastal v zamrzlé Praze obrovský mejdan. Večer jsem hrál na oslavném koncertu v husitském kostele sv. Mikuláše na Staromáku se dvěma kytarovými kolegy; venku naprosté bakchanálie. Když jsme skončili, zjevil se kamarád z minulosti, v Holandsku dlouho žijící brilantní muzikant a vokalista Kosťa Ruchadze. Jestli by taky nemohl vystoupit, že je s ním nizozemský kolega, půjčíme mu kytaru? Olda Bartas a Vašek Svojtka možná chvíli váhali. Ale když se z parťáka vyklubal obecnou euforií zasažený Jan Akkerman, slavný jazzrockový virtuóz a lídr výtečné kapely Focus, jejíž desky jsme dobře znali, mohl si vybírat. Strata nebo Tele? Už nevím, co zvolil, ale muzicírovali s Kosťou krásně.

Nojo. Furt to jelo. V lednu třeba odmítli příslušníci StB vyklidit dejvické služebny a z komínů hodiny stoupal kouř pálených dokumentů. Skartovačky zřejmě nestíhaly. Rudoch šel od válu, ale ztuha. Holt samet. Drápky v něm chvíli držely. Byla to chyba? Pořád myslím, že snad ne. A že se tím musíme zkrátka prokousat. Ale je to místy děsnej vopruz.

Přidat komentář