AD HOT

„Jak funguje nukleární reaktor?“ – „To nejde říct jednoduše.“ – „Jistě. Jsem hlupák a nepochopím. Tak ještě jednou: jak funguje nukleární reaktor? Nebo řeknu těm vojákům ať vás vyhodí z vrtulníku.“ Dialog ilustrující výchozí pozice vládního komisaře Ščerbiny (Stellan Skarsgård) a jaderného fyzika Legasova (Jared Harris) se odbývá za letu z Moskvy 26. dubna 1986 několik hodin po zatím neujasněné příhodě čtvrtého bloku elektrárny V. I. Lenina. Totiž ve druhé epizodě pětidílného britsko-amerického seriálu HBO s lakonickým titulem Černobyl. Do momentu uzávěrky UNI byly u nás odvysílané tři části, a nezaznamenal jsem diváka, jehož by nezasáhly. Naopak všichni hovoří o neobyčejné sugestivitě, důkladnosti a emocionálním účinku dramatické rekonstrukce největší jaderné havárie v historii. Nebo aspoň s nejrozsáhlejšími důsledky. Ostatně stále nekončícími.

 

Podobně výmluvné jako rozhovor v helikoptéře jsou zdrcující scény úvodní epizody, kdy dojde k enormní parní explozi, otevření reaktoru a tedy k obrovskému úniku radiace. Kdo jsou nejblíž, umírají takřka ihned, jiné to čeká v řádu desítek hodin, maximálně dnů. Za strašlivých okolností. Pracovníky elektrárny, anebo požárníky. Z nichž jeden zvědavě popadne velký úlomek grafitu z rozmetaného pláště reaktoru, a i když má důkladné rukavice, je už vlastně mrtvým mužem. Minimální informovanost o specifice a pravidlech bezpečnosti jaderného provozu plus železný návyk režimu vždy a všechno utajovat, představuje cosi jako jednu dějovou linii seriálu. Hrůzná, třebaže jakoby idylická scéna se např. odehrává krátce po výbuchu, kdy jím probuzení občané přilehlého města Pripjať vyjdou ven a kochají se i s dětmi a psy vyhlídkou na plameny proti noční obloze a doprovodnou záři záhadné barvy. „To je krása“, říká kdosi a hravě mává rukama ve vůkol poletujícím nevšedním popílku, připomínajícím obří vločky. Za dvacet čtyři hodin ovšem všechny pripjaťské armáda evakuuje. Do města – a to není film, nýbrž realita – se už nikdy nevrátí. Dodnes je v okruhu třiceti kilometrů od elektrárny přísně uzavřená zóna. V tomhle století se těžko zruší. Konec konců, jenom do roku 2000 bylo kvůli havárii přesídleno asi 350 tisíc osob. Ale dosti faktů. Čekají nás ještě dva díly. Ve kterých se snad aspoň trochu rozkryje proč a jak k tragédii došlo. Už teď ale víme, že má tímhle směrem pátrající vědce v merku KGB.

Přidat komentář