Genetický kód vědomí v prázdném prostoru je dalším projektem z cyklu PMP / LiveArt. Tentokrát se v něm spojili sochař Aleš Hnízdil, choreografka a tanečnice
Hana Polanská Turečková a klavírista Jan Bartoš.
Tvorba Aleše Hnízdila je založena na meditativním vnímání prostoru. Tento aspekt se prolíná celou jeho tvorbou. Lze ho vnímat již v 80. letech, kdy prostorové linie nesly z části znaky lidských postav ve vyprázdněných siluetách, konfrontovaných s hmotou a prostorem. Hledání vnitřních poloh, vnímání existence člověka v rovinách pocitů a myšlenkových proudů vedlo Hnízdila k používání stále jednodušších forem. Linie v prostoru se mu stala záznamem lidské energie, pamětí existence lidí, kteří již nežijí, jejichž energie se v nehmotné formě přenáší z člověka na člověka a ve své podstatě se nikdy neztrácí. Cyklická energie, stejně jako naše vědomí je paralelou cykličnosti času. Je neuchopitelná a trvá v paralelních křivkách prostorových linií, prostupujících hmotu, vše živé, neživé i prázdno v prostoru. Je součástí našeho vědomí, komunikujícího napříč prostorem i časem.Všichni sdílíme tuto cyklickou energii a jsme její, vědomím zjitřenou, mikrosoučástí. V roce 1979 absolvoval v sochařském ateliéru AVU v Praze. V současnosti vedle svoji výtvarné práce pusobí také jako docent na Katedře zahradní a krajinné architektury na ČZU.
Hana Polanská Turečková působila v Národním divadle Brno, následně se stala sólistkou v Národním divadle v Praze. Od roku 2010 působí jako nezávislý tanečník, performer, choreograf a pedagog. Své projekty zaměřuje na spolupráci s renomovanými českými i zahraničními vizuálními umělci. Autorská choreografická díla vytvořila převážně pro soubor PKB, jehož uměleckou vedoucí byla v sezóně 2013/14. Za interpretační i choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna na jevištích doma i v zahraničí, na festivalech současného tance a také v kontextu mezinárodní umělecké scény. Interakce umění a tance zkoumá i v teoretické rovině. Hana vystudovala taneční konzervatoř v Praze, dějiny umění na Katolické teologické fakultě v Praze a choreografii na HAMU v Praze.
Jan Bartoš patří k nejvýraznějším představitelům mladé generace pianistů. Je vítězem mnoha zahraničních soutěží, mj. tří soutěží v New Yorku – Mieczyslaw Munz Competition, Zaslavsky-Koch Competition a Peter S. Reed Award, dále Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a Concertino Praga v České republice. Dále je držitelem prestižních ocenění a stipendií Ministerstva kultury ČR, Rucorva Trust Award v Holandsku a Schimmel Prize v Německu. Koncertoval v mnoha evropských zemích (v pražském Rudolfinu, ve vídeňském Mozarthausu, v Cartoixa de Valldemossa na Mallorce, v neapolské Villa Pignatelli, v tarragonském Teatro Metropol či Chopinově domě v Duszniki Zdrój), stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, Aronoff Center v Cincinnati, Rousell Hall v New Orleans ad.).
Jan Bartoš sólově vystupoval s Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Manhattan Philharmonia, Siam Sinfonietta, Czech Virtuosi, Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou filharmonií. Spolupracoval mimo jiné s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Kennethem Kieslerem, Ludwigem Wickim, Tomášem Hanusem, Trisdee na Patalungem nebo Leošem Svárovským.
18. října 2017, 19.00, Novoměstská radnice, Praha 1