Jak zní hudba ze zubních protéz

Francouzský skladatel a stavitel unikátních nástrojů kombinuje mechanické roboty s živou, jazzově soulovou trubkou. Během padesát let trvající dráhy si vydobyl respekt u umělců tak zvučných jmen jako Robert Wyatt, Jaki Liebezeit a Aphex Twin. Co je dnes běžné pomocí elektroniky, realizoval Pierre Bastien mnohem dříve mechanickými postupy. Od „elektronických čarodějů“ se liší i výsledkem: jeho performance jsou vizuálně fascinující, stroje postavené z dětských stavebnic vnášejí do procesu vlastní řád: „Někdy se vymknou kontrole, hrají po svém a lépe.“ Bastienovy multidisciplinární koncerty leží na pomezí hudby, výtvarného umění i science fiction a okořeněné dadaismem. Držitel Grammy Aphex Twin objevil Bastiena roku 1999. Byl prvním, komu došlo že Bastienova tvorba je „analogovou“ paralelou elektronické hudby a jeho alba vydával na své značce Rephlex. Guardian o něm napsal: „Šílený vědec, který si získal obdiv celebrit.“
Když roku 1968 v době studentských bouří Bastien studoval kytaru, cvičil podle metronomu, ale protože jeho tikání mu přišlo fádní, postavil na strany kyvadla dvě pánve – a tím zřejmě vytvořil vůbec první model automatického bubeníka. Bastien používá běžné potřeby z domácnosti jako hřebeny, zubní kartáčky, nůžky, vysoušeče vlasů, zubní protézy, stejně jako varhany, trubku či africké nástroje. Pomocí nich vytváří zvukové smyčky či přesně definované sledy tónů.
Pierre Bastien je typ zarytého tvůrčího individualisty a jeho životní příběh je plný nečekaných zvratů. Když se stěhoval, na půdě mezi hračkami z dětství objevil starou plechovou stavebnici Meccano. Druhou inspirací byly knihy francouzského autora Raymonda Roussela, který posouval sci-fi myšlenky Julese Vernea do světa uměleckých instalací a hudebních nástrojů.

Přidat komentář