Karel Srp a Unijazz

Nedá mi to, abych se nevrátil k tématu, které jsem považoval za vyřešené již v první polovině devadesátých let minulého století. Bohužel tomu tak není a docela mne překvapilo, kolik lidí i po tolika letech nemá stále jasno, jaký je vztah mezi původní Jazzovou sekcí, Jazzovou sekcí – Artforem a Unijazzem. Měl jsem za to, že jsem vše vysvětlil v unijazzím Zpravodaji z dubna roku 1991. Ale není tomu tak a musel jsem v poslední době zodpovídat k této záležitosti spoustu dotazů.
Zájem širší veřejnosti o to, jak to bylo s Jazzovou sekcí a hlavně se spoluprací jejího tehdejšího šéfa Karla Srpa s StB, vyvolal neuvěřitelný záměr prezidenta Zemana jmenovat Srpa členem Etické komise ČR, která rozhoduje o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, jež Srpovi nebylo uděleno právě touto komisí. Na to reagovala řada osobností, které měly v minulosti s Karlem Srpem a jeho donášením informací StB co do činění. Nejviditelnější byla reakce Jaroslava Hutky. Jmenování Srpa členem komise naštěstí odmítl kontrasignovat premiér Sobotka s odkazem na veřejně dostupné zdroje, z nichž vyplývá, že Srp měl „dlouhodobě a opakovaně donášet StB“. Tím kauza ale zdaleka nekončí. Zdá se, že se Karlův přítel prezident Zeman, a už vůbec ne sám Karel Srp, vzdává boje o tento post. Karel Srp totiž podal žalobu na písničkáře Jaroslava Hutku. V ní žádá písemnou omluvu i stažení Hutkových výroků o tom, že Srp spolupracoval s StB. Případem se nyní bude zabývat Obvodní soud pro Prahu 2. Hutka k tomu pro Novinky.cz řekl: „Nechápu, proč já bych se měl omlouvat za Srpovu spolupráci s StB? To by se snad měl omluvit on. Proč bych se měl já, jako oběť, omlouvat člověku, který mě poškodil? Jinak tato doba v tom, že se dá všechno zpochybnit, je poněkud rozvrácená, tak člověk může čekat téměř všechno, i takovou žalobu”.
A jak to tedy bylo s Unijazzem a Srpem? O všem jsme s Vladimírem Kouřilem dlouze povyprávěli reportérce pořadu ČT 128 hodin. Do vysílání se však dostalo snad jenom po jedné větě od každého. Budiž, je pochopitelné, že mediálně nosnější je aktuální kauza s Jardou Hutkou. Tak tedy pro vás. Název Unijazz jsme poprvé zveřejnili někdy v listopadu 1987, kdy tehdejší „pracovní výbor“, který se ustanovil po uvěznění řádného výboru JS pod vedením Jiřího Exnera a který se postupně doplňoval o nás, kteří jsme se vraceli z vězení, se snažil pokračovat v činnosti Sekce a zlegalizovat ji. Mělo se tak stát z pochopitelných důvodů pod jiným názvem. Už v této době jsme začali být ostražitější, protože od Srpa, který byl ještě na Borech, chodily znepokojivé vzkazy – ten či onen z nejužšího okruhu zradil, někdo další ulil nějaké peníze a podobně. K širšímu okruhu členů jsme tyto zprávy, které mohly rozložit vše ještě v zárodku, nepouštěli. Když se Karel, jako poslední z nás, vrátil z kriminálu, o všem, co se za dobu jeho nepřítomnosti v úsilí o pokračování sekční práce odehrálo, jsme ho informovali. Ale potázali jsme se se zlou. Srp měl evidentně problém s tím, že něco, co neměl pod kontrolou, fungovalo i bez něj a projekt Unijazzu opustil na jaře 1988. Písemně o tom později, ale ještě za minulého režimu, informoval i odbor vnitřních věcí NV hl. m. Prahy. O tom, jsme samozřejmě neměli ani tušení. S Karlem Srpem jsem se rozešel v únoru 1988 a tehdy jsem se domníval, že hlavním důvodem je rozdílná představa o budoucím fungování Unijazzu. Přesněji řečeno, Karel nechtěl v této práci, podle jeho vlastních slov, dál pokračovat. Vše ale bylo hodně jinak, než jsme si tenkrát mysleli. To se v celé nahotě zjevilo až po sametu. Srp v té době začal pracovat na vzniku Artfora a současně se všemožně snažil zabránit registraci Unijazzu a povolení jeho legální činnosti, a to i za cenu donášení o našich aktivitách úřadům. To nás vystavovalo poměrně velkému nebezpečí, protože někteří z nás byli za činnost v Jazzové sekci odsouzeni k podmíněným trestům a pokračování v jakýchkoli aktivitách bylo velkým rizikem. A konec totalitního času byl v nedohlednu. Nicméně jsme tehdy stále věřili, že výslechy, vyhrožování dopadem na rodiny, odvážení z pracovišť na „výlety“ a další praktiky tehdejší moci, je záležitost pouze StB a Srp v tom nemá prsty. Je smutné, že tomu tak nebylo. I díky uvedeným praktikám se Srpovi podařilo ještě za totality uspět u úřadů, které povolili činnost Artfora, dnes Jazzové sekce – Artfóra, byť jen na území hl. m. Prahy.

Ještě i po listopadu 1989 Srp mezi bývalé členy Jazzové sekce rozhlašoval, že jsme spolupracovali s StB. Šíření této nepravdivé informace velice zkomplikovalo rozjezd legální činnosti Unijazzu po listopadu ’89, protože nám, na rozdíl od Srpa, nikdo nevěřil a nebylo možné tuto informaci nijak vyvrátit. Velice nás to poškodilo, finančně, ale hlavně morálně. Vše se, alespoň částečně, obrátilo až po zveřejnění Cibulkových seznamů. To bylo pro nás ale už trochu pozdě, porevoluční boom využil Karel Srp pro „své“ Artfórum.

Ani v době po listopadu jsem neměl potřebu se k těmto událostem vracet. Považoval jsem a stále považuji za úžasné, co se Jazzové sekci a lidem, kteří zde pracovali, podařilo. Dodnes je pro mne Jazzová sekce fenomén, bez kterého by můj život a předpokládám, že i životy mnoha dalších, ve druhé polovině sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století byl nepředstavitelně šedivý. Role Karla Srpa zde byla nezastupitelná, většina z nás mu naprosto věřila. Neměli jsme ani tušení, jaké nepravosti by za úspěchem Sekce mohly také být. Neodsuzuji nikoho, kdo podlehl a podepsal spolupráci s StB. Většinou to bylo pod nátlakem a často v nějaké těžké životní situaci, jako rukojmí byly brány i děti a jejich budoucnost. Ale z vlastní zkušenosti také vím, že šlo odolat. Smutné je, že řada lidí, kteří podlehli, se k tomu nedokázala postavit čelem a říct, jak vše bylo. Neomlouvám ovšem nikoho, kdo spolupracoval s mocí vědomě, za účelem nějakého profitu na úkor jiných a navíc velice aktivně. A tak se, je mi to líto, choval a v podstatě stále chová Karel Srp starší.

Čestmír Huňát, předseda Unijazzu

Převzato z Unijazzího zpravodaje 3/2017

Přidat komentář