Pilíř německého krautrocku

Skupinu Guru Guru zosnovali v roce 1968 členové tria švýcarské freejazzové pianistky Iréne Schweizer, bubeník Mani Neumeier a basista Uli Trepte. Freejazzovou uvolněnost přetavili do rockově psychedelického hávu okořeněného humorem à la Frank Zappa a levičáckými postoji. Poprvé vystoupili téhož roku 26. září coby předkapela Tangerine Dream. Často jamovali se spřízněnými soubory Amon Düül, Can a Xhol Caravan a společně s nimi definovali značně variabilní, ale přesto v něčem spojitou západoněmeckou rockovou scénu, pro niž se vžil název krautrock.
V roce 1970 se na postu kytaristy Guru Guru etabloval Ax Genrich, s nímž kapela natočila debut příhodně nazvaný Ufo, na němž se objevila i halucinogeny ovlivněná cca osmiminutová legendární skladba Der LSD Marsch. Následující album Guru Guru z roku 1971 pojmenované Hinten bývá často přirovnáváno k tvorbě Jimiho Hendrixe nebo tria Cream. Přesto si zde kapela uchovává svou vlastní poetiku a zvláštní ulítlost. Mezi nejvíce ceněné desky Guru Guru patří třetí počin Känguru z roku 1972. Ten byl také posledním, na němž se podílel basista Uli Trepte, a najdeme na něm dodnes koncertní stálici Ooga Booga. Tvorba byla označována v počátcích mimo jiné například jako acid space rock. Šéf kapely Mani však v roce 1973 prohlásil: „Nejsme kosmická, nýbrž komická kapela.“ Pravdou je, že Guru Guru nechyběl humor a smysl pro extravaganci od jejich počátků a nikdy ho neztratili. Čtvrté, eponymní album z února 1973 ovšem znamenalo odklon od psychedelie (i když určitou výjimkou je tu dodnes další z největších koncertních taháků Der Elektrolurch) a odstartovalo mnohdy překvapivý žánrový rozptyl. Esenciálně jej představuje ještě téhož roku vydaný opus Don’t Call Us, We Call You, kde se v některých skladbách vystřídá country s jazzrockem, hare krišna s naivními zpívánkami, pop si podává ruku s progrockem a do toho občas vystrčí růžky nějaký etnický motiv nebo zvonkohra.
V průběhu dalších let se sestava mnohokrát měnila a někteří hráči se občas vraceli v roli hostů. V roce 1976 se stal další výraznou oporou a dodnes stabilním členem saxofonista a kytarista Roland Schaeffer, jenž se významně podílel poprvé na funkově laděném albu Tango Fango, jehož úspěch dostal Guru Guru jako první německou kapelu na Rockpalast. Další počiny oscilovaly mezi popěvkovým popem i jódlováním či metalem a world music, a například album Shake Well z roku 1993 do značné míry připomíná tvorbu kanadských Rush. Za návrat k jazzovým a psychedelickým kořenům můžeme považovat zdařilé album Wah Wah z roku 1995. Z nedávného období je však jedním z nejzajímavějších opusů Guru Guru album Psy z roku 2008, kde se objevuje řada hostů – japonský experimentální kytarista Kazuhisa Uchihashi, houslista Amon Düül Chris Karrer, syntezátorový čaroděj Dieter Moebius, někdejší opora kapely Cluster či kytarista Jürgen Engler ze souboru Die Krupps. Atmosféru koncertů kapely v pozdější době nejreprezentativněji vystihuje výroční album 30 Jahre Live se záznamem z vystoupení na pravidelně konaném krautrockovém festivalu ve Finkenbachu, jehož je Mani spolupořadatelem. O tom, že Guru Guru chytají stále nové mízy, se můžete přesvědčit 17. října, kdy se soubor představí poprvé ve východní Evropě v pražském Paláci Akropolis. Nebudou prý chybět ani skladby Ooga Booga a Der Elektrolurch, ani novinky.
Ukázky ze zásadních alb kapely si můžete poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava 5. a 12. října od 22:30.

Přidat komentář