Postila

Po žranicích držme půsty, svolané mastnými ústy.
Post illa verba dodávám, že by to byl věru tlustý konvolut, kdybych měl popsat, jak jsem uskutečňoval nejen odpor, ale hlavně odboj proti totalitnímu zřízení. Angažoval jsem se čtyřiadvacet hodin denně. Nejprve zkusmo ve snu, a poté načisto bděle. Uvedu jeden z veletuctů příkladů. Jednoho nemilostivého léta jsem byl „totálně nasazen“ v Pražských papírnách naproti židovskému hřbitovu na Olšanech. V závodní kuchyni vařili celý týden pod různými pseudozdravotními hesly výhradně bezmasá jídla. V den, kdy se katolíci postí, tedy v pátek, ovšem maso bylo. Víceméně povinné. Případu jsem se naprosto odbojově ujal.
Celý týden jsem vysvětloval spoluzaměstnancům ve všech továrních patrech, že páteční maso musí manifestačně vrátit. V pátek jsem stál vedle výdeje jídel a pro jistotu připomínal věřícím i nevěřícím, aby ve jménu náboženské svobody na provokační pokrm nezapomněli rezignovat. Ve středověku byla filozofie služkou teologie. V mém žití je táž filozofie služkou poezie. V Pražských papírnách se stala služkou poezie, té mé, i teologie. Po zmíněné páteční manifestaci, kdy maso statečně odhodil do koše vedle výdeje obědů mi můj nadřízený v papírenském skladišti, jistý pan Žáček, smutně vyčetl: „Tak ti děkuji, teď mám kvůli tobě pokaženej posudek.“
Církev se všemi věrnými včetně pana Žáčka byla tehdy v katakombách, v nichž fungovala znamenitě. Jakmile z nich vylezla, fungovala znamenitě i nadále, ale zcela jinak. Teologie je hodnou služkou, nejen mé poezie. Jako služce paní / chybí jí / v bohoslužné orgii pravé požehnání.
S vědomím, že napsané zůstává, si dnes neodpustím použít svého nezadatelného práva na post scriptum, jako by má postila byla epištolou či dokonce encyklikou. Ostatně oběžníkem, nikoli papežským, fakticky je. Nemusím zdůrazňovat, že mé P. S. lze obhájit i před nejpřísnějšími tribunály. Zde je.
Protože jsme málo jedli, nemohli jsme hodně pracovat. Nosil jsem proto na zádech nápis „work slowly“ (pracuj pomalu) a odmítal nápis odstranit, dokud se nerozkřiklo, co to znamená, a beztak unavená továrna se neproměnila v notně zpomalený film. Účinnější odboj proti profláklému režimu by musel být uskutečňován se zbraní v ruce. Na to jsem bohužel neměl nervy.

Přidat komentář