Postila

Prezident USA Donald Trump uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a uložil svému ministru zahraničí, aby připravil přesun amerického velvyslanectví z Tel Avivu do právě uznaného hlavního města.

Post illa verba dodávám, že již v roce 1995 schválil americký kongres zákon přiznávající Izraelcům právo na hlavní město Jeruzalém. Tedy nic nového pod sluncem, a to nejen izraelským. Některým to nedochází, protože nechce docházet. Hysterické reakce v muslimském světě se daly očekávat. Zrovna tak se dal čekat povyk ze strany levicového hnutí LU (viz ministryně zahraničí EU Federica Mogherini, bývalá přítelkyně Arafata). Formálně nemuslimští vůdci nešťastné Evropy chtějí být ještě muslimštější než muslimové sami. Když svého času Masaryk prohlásil: „Myslete evropsky!“, netušil, že nepovedení Evropané budou dnes ono „evropsky“ považovat za synonymum pro „protižidovsky“.

Jak správně poznamenává Nathan Gelbart, právní zástupce Židovské obce v Německu: „Které město bude stanoveno v suverénní zemi jako hlavní město, není otázka národnostní. Ve skutečnosti se v Jeruzalémě už nachází izraelský parlament, nemluvě o úřadu vlády a prezidenta. Nynější rozhodnutí je z hlediska mezinárodního práva naprosto legitimní. Rozdělení Jeruzaléma už dávno neplatí a nikdo soudný nepopírá teritoriální nárok Izraele přinejmenším na západní část Jeruzaléma.“

Pokud jde o všemi skloňovaný mírový proces, tak ten vázne z diametrálně odlišných důvodů. Uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele žádný pozitivní vývoj nebrzdí. Už jen z toho důvodu, že žádný takový vývoj ani v náznaku neprobíhá. Egon Bondy má dvojverší: „Jaro, léto, podzim, zima / čí je to vina?“ Moudrému napověz, čí je vinou, že mírový proces není v dohledu. Česká republika, historicky starý dobrý „pomocník“ Izraele, by měla následovat Trumpův příklad.

À propos historie – a nároky, které z ní eventuálně vyplývají. V židovských kronikách a židovské historické literatuře je Jeruzalém jednoznačně nejfrekventovanějším tématem, v historické literatuře muslimské po něm neštěkne pes.

Mé postily jsou víceméně apolitické, ale protiizraelské běsnění úchylně levicového vedení naší vysněné Evropy ignorovat nelze. Příště se zase oddáme umění a vědám, které holt často bývají židovského původu. Pokud nám to Mogherini nezatrhne.

 

Přidat komentář