Postila

S rodným městem jsem se v roce 1979 rozloučil výtvarnou mystifikací doprovázenou mystifikací literárně-hudební. (Eugen Brikcius, Můj nejlepší z možných životů, 2012, nakl. Pulchra)

Post illa verba dodávám, že v původním bytě přítele Pavla Brunnhofera se tehdy konala vernisáž výstavy mých dětských obrázků. Exponáty jsem doplnil ad hoc zhotovenými olejomalbami. První byla zvětšenina opičky v koruně porcelánové palmy z dětského zátiší Ex oriente lux, druhá pak zvětšeninou krajinného detailu z dětské kresby Vězeň na Bezdězi. Hamadryádu měl najatý malíř Jiří Načeradský hotovou za půl hodiny a hned po vernisáži si plátno odnesl, aby je mohl stejně rychle přemalovat něčím vlastním, pečlivějšímu Otakaru Slavíkovi trvala Obecná česká krajina tři dny a tři noci. Oba obrazy jsem vydával za své dospělé dílo.

Součástí vernisáže byly úryvky z mého mýdlového muzikálu Hello Fellow – Ave clave v podání Plastic People of the Universe. Hudbu složil Mejla Hlavsa. Pěveckých rolí se ujali Jiří Němec, zvaný Starej, a Věra Jirousová, tehdy ještě mladá. Vše bylo řečeno i zpíváno v latině, jen v muzikálu byla latina doplňována angličtinou, podle mne tím nejrománštějším jazykem. V publiku byla i Zuzana, má budoucí žena, ale netroufla si mne oslovit.

Místo Zuzany si to bohužel troufli jiní. Na půdě se najednou objevili tzv. příslušníci VB a samozřejmě i estébáci. Mejla Hlavsa se na mne tázavě podíval. Bez váhání jsem ho ujistil, že pokračujeme. Dodnes mi rezonuje v uších ono rezolutní „continuemus“. Jenže za chvíli zazněla první česká slova toho večera. Hlavní příslušník zvolal: „Jménem zákona končíme“ a hned začal zmíněný zákon uplatňovat. Putovali jsme do lochu.

Jak krásně napsala Věra Jirousová, „Eugen Brikcius ve svém juvenilním snění nalezl záhadnou hamadryádu jako předobraz a animu probouzejícího se erótu. Ve svém zralém díle, v mýdlovém muzikálu, se cudně dotkl civilizačního erotického tabu. ‚Jíst život, nebo on jíst tebe‘ je sumárním poučením vyplývajícím z autorova díla. Jde o domorodé přísloví primitivů z krajů pod palmami, kde na nejvyšší trůní sen našeho dětství, hamadryáda – svobodný tvor.“

Proto vězme, že součástí svobody občanské je i svoboda umělecká. Když nám jednu či druhou budou chtít odebrat, stačí jim zřetelně sdělit, že „continuemus“.

 

 

Přidat komentář