Postila

Napadá mě, že výrokotvorný faktor Heutzutage, hierzulande… se hodí do krámu skoro každému, hodil by se i samému Goethemu. Do češtiny bychom ho přeložili a v témže jazyce drze dokončili asi takto: V dnešní době / v této zemi / jsme o sobě / uzemněni.

Post illa verba dodávám, že kníže básníků tutově nerotuje v hrobě, neboť ví, že uzemnění zde není synonymem pro zakotvení nebo zapuštění kořenů. Je to, jako by byl jeden sražen nebo svržen z nebe, či odkud, a nepřistál, jak by se slušelo, dva metry pod zemí, ale na ní. Zbývá ono kantovské an sich, tedy o sobě. Zde bohužel znamená bez soucitné či solidární spoluúčasti jiných, vzdálených i blízkých bližních.

Kdysi jsem složil báseň, která se jmenovala Osoba o sobě, a podvrhl jsem ji insitnímu básníku Fandovi Pánkovi. On byl totiž osobou zrovna takového ražení. A jako by toho nebylo dost, tuto údajně Fandovu báseň jsem pak přeložil do latiny, jak bylo v té požehnané době mým zvykem. Latinsky se jmenovala stejně jako česky Per se persona. Já vím, že je to jen lehce geniální, v žádném případě však překotně. Ono zase tolik osob takříkajíc nominálně neproslulo. S předstihem světelných let vede osoba sející len v podání Boženy Němcové. Když naše národní autorka osvícenecky opisovala pohádku o Jeníčkovi a Mařence od bratří Grimmů, právem jí to připadlo příliš lineárně hororové, a přesto si přidala absurdně poetickou rozmluvu dědka se zmíněnou osobou, samozřejmě pod plachetkou.

To však neznamená, že taková osoba musí být smrt, nebo že ji třeba věští. Ať si ji každý vyloží, jak chce, ale každopádně platí, že dětem, utíkajícím před dědkem, evidentně zachránila život. Smrt zachraňující život by se spíš hodila do postmoderních časů. Ostatně víme, jak tehdejší situace degenerovala, když leckteří výtečníci nechtěli v Královci patentované věci o sobě, tedy ani osoby o sobě, ale poroučeli si věci pro nás (Dinge für uns). Osoby pro nás jsou dnes komputerově objednanými a zhotovenými bližními. Říká se Ztluču tě tak, že tě vlastní máma nepozná. Tady platí, že ztlučený hrdina nepozná vlastní matku. A vůbec už ne v podobě mateřské řeči.

Moje stať má plno zvratů, náznakových šustrmatů. Důležité je, že šustr / ctí svůj píslovečný mustr / In arte ac in vita / drž se svého kopyta!

Přidat komentář