Postila

Za školu jsem jako dítě tou samou povinné nechodil. Teprve když mi z kádrových důvodů zakázali školu vysokou, nechodil jsem do ní, ale za ni. Někam jsem chodit musel. To, co by mě naučili anebo nenaučili na vysoké škole, jsem se učil a naučil sám. Cestou četby a tvorby.

Post illa verba dodávám, že v dětství, kdy mi byly nižší stupně vzdělání milostivě dovoleny, jsem vlastně chodil za školku, nikoli mateřskou, ale lesní. Jednou jsem coby dítě o prázdninách takovou školku objevil v lese. Vyrůstaly tam smrčky, které byly později přesazovány mezi dospělé smrky, anebo o Vánocích zdobeny. Za tou školkou rostly panské hřiby. Chodil jsem tedy za školku.

Jsou školy a školy, o školkách nemluvě. Maxim Gorkij, autor krásných milostných povídek, v Mých univerzitách píše o škole života. Za ni se chodit nedá. Leda když chce člověk přestat existovat. Pro domo sua mohu prohlásit, že tak daleko ve svém eventuálním chození za školu nepůjdu. To ovšem neznamená, že se staré s kosou bojím. Už jsem v jedné ze svých postil připomněl, že smrt se nás vlastně netýká, jak tvrdil jistý presokratik. Pro jistotu zopakuji: Dokud nepřijde, tak tady není. Když přijde, tak tady už my nejsme.

Dokud tady jsme, by nebylo dobré mít své přirozené aristotelské místo v oslovské lavici. Ještě horší by bylo zůstávat po škole. Nikoli za účelem dalšího vzdělávání, ale za trest. Sice ne zrovna drakonický, nicméně kdo by chtěl stokrát opisovat: Nebudu si brát příklad z žáka Juraje Špicera, později předsedy Svazu slovenských spisovatelů, jenž vyvedl ťavu (česky velbloudu) do druhého patra zvolenského gymnázia.

To už raději: Slavnostně slibuji, že si budu brát příklad z Karla Poláčka. Nenechám se sice přemísťovat z jednoho gymnázia do druhého, abych konečně složil maturitu, ale budu se snažit psát aspoň zpola tak krásně jako on. Nezbývá než dodat, že kdo to nesvede, kdo se o to přinejmenším nepokusí, ten nám může být ukradenej, abychom milého Karla Poláčka alespoň důstojně ocitovali.

Bystrý čtenář si povšiml, že výše uvedenou pointu, mimochodem ze všech point nejpointovanější, používám ve svých postilách již podruhé. Bude-li to nutné, použiji ji i potřetí, abych méně bystrým čtenářům vtloukl v pointě vězící poučení do hlavy.

Přidat komentář