Postila

Karel Marx měl dva učitele: Hegela a Feuerbacha. Oba jej zvali ke stolu. Ten první, podle nějž se svět točí v rytmu valčíku, Marxe naučil kolem stolu, díky Engelsovi prohnutému, tančit ono estata. Ten druhý jej přiměl ke stolu přisednout a materialisticky stolovat ve jménu hesla „člověk je, co jí“.

Post illa verba dodávám – a to nikoli poprvé –, že když Marx dostal chuť na lidi, a tu měl neustále, stal se logicky i ontologicky opravdovým člověkem. Ostatně jako každý poctivý lidojed. Sluší se poznamenat, že politický kanibalismus přetrvává dodnes. „Pozice“ si lidi něžně porcuje, zřejmě samou láskou, ale kam se hrabe na opozici. Ta lidi bez sofistikovaných aperitivů rovnou žere. A přitom si myslí, že obyvatelstvo, každopádně už notně dožrané, jí tu gargantuovštinu naivně sežere.

A tak se vesele stoluje. Díky žravé opozici přes veškerou snahu gurmetské pozice vládne všude maglajz. Friedrich Nietzsche svého času marně vyznával čtyři hlavní filozofické kategorie, mezi nimiž je hned vedle rekreace strava. Nejlepší voda je podle něj ve Florencii a ve švýcarských plesech. „Duch se vznáší nad vodou,“ prohlašoval. „Jedna sklenice piva denně mi udělá ze života slzavé údolí. V Mnichově jsou moji protinožci.

Kultivovat stolovací klima (podnebí je třetí Nietzschova kategorie) se pokoušejí i umělci výtvarní, slovesní i hudební. Ti poslední se stávají prvními, neboť se starají o přiměřenou hudbu k tabuli. Ti první však zůstávají prvními, neboť tu tabuli nechávají prohýbat pod původně exotickými jídly. Již před drahnou dobou grafička Naďa Plíšková, členka Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, zavedla v tuzemských poměrech se tehdy nevyskytující pizzu. Hodní jazykové tvrdí, že to od ní odkoukali italští kunsthistorici a slávu její pizzy úspěšně šířili po své otčině počínaje Neapolí. Můj politický spoluvězeň a geniální překladatel Jaroslav Kořán dávno před otevřením čínské restaurace ve Štěpánské naprosto novátorsky zavedl čínu. Ostatně v Jardově kuchyni se později – bylo to v r. 1976 – textově klohnila Charta 77. Oba průkopníky přetrumfl chemik Martin Kadeřábek, jenž uspořádal koncem 60. let v hostinci U Svitáků Barevný den, kdy jedlými barvami natřel pokrmy, nápoje i strávníky. Vepřo-knedlo-zelo bylo zeleno-indigo-černé, pivo církevně fialové, strávníci starorůžoví.

Přidat komentář