Riffy ngoni jsou jako břitva

„Bassekou je génius. Potvrzuje, že blues pochází z malijského kraje Segou,” tvrdí Taj Mahal o muzikantovi, který stál dlouhou dobu v pozadí. Ale jen do té doby, než jeho debutové album Segu Blue (2007) zvítězilo v cenách BBC World Music. Časopis Mojo o něm referoval jako o nástupci Aliho Farky Toureho, zatímco Guardian jej označil za afrického Jimiho Hendrixe.
Následovník debutu, album I Speak Fula (2009), se probojoval mezi nominace na hudební ceny Grammy a titul Jama Ko (2013), produkovaný spolupracovníkem Arcade Fire Howardem Bilermanem, se objevil v žebříčcích nejlepších alb roku.
Odborníci Kouyateho sledují přes deset let. S Alim Farkou Tourem hrál na jeho posmrtném albu Savana, přispěl i na první nahrávky jedné z největších hvězd malijské kory, Toumaniho Diabateho. Ale zatímco loutna kora se stala hudebním symbolem celé Afriky, ve vnitrozemském kraji Segou, odkud Kouyate pochází, je dominantním nástrojem zvukově daleko syrovější ngoni, které velikostí připomíná ukulele a je předchůdcem dnešního banja. Jeho lakonické, rytmicky výrazné tóny mluví stejným jazykem jako elektrické kytary Tinariwen ze Sahary.
Aktuální materiál Ba Power (2015) je podle kritiky „okouzlující nahrávkou definující autorovu kariéru, výraznou svými uchvacujícími písněmi, riffy ostrými jako břitva a emocemi rozprouděnými na plný plyn“. Právě s tímto albem dorazí Bassekou Kouyate na svátek sv. Václava, tedy 28. září, po sedmi letech do České republiky.

Přidat komentář