Uchamžiky

Iggy Pop. Jméno, které by ve scrabble mělo docela slušnou hodnotu. G je jedno z nejlépe bodově hodnocených písmen a zde ho máme hned dvakrát. Ovšem Iggyho hodnota ve scrabble je naprosto zanedbatelná oproti tomu, jakou má na hudebním poli! Jeho živé hraní a desky přebijí hodně deskových her… To jsem si opět připomenul (ne, že bych to snad zapomněl) na jeho červnovém vystoupení na festivalu Metronome. A stejně tak to potvrzuje i výborné letošní album Post Pop Depression, které tajně, možná i nahonem, natočil s Joshem Hommem. Deska částečně odkazuje na dvojici berlínských alb The Idiot a Lust For Life, která natočil v roce 1977 s Davidem Bowiem. První poslech novinky mi připomněl první poslech těchto dvou „stařinek“.
V létě 1990 se mi poštěstilo dostat se, poprvé v životě, do New Yorku. Velký zážitek, pochopitelně. Odjížděl jsem vybaven jedním ze svých prvních seznamů albových přání, který jsem vytvořil za pomoci dvou dílů Rock 2000 (viz můj druhý sloupek pro UNI). Jeden z mnoha kulturních šoků, které jsem tehdy v NY prodělal, byl, že všechno ze seznamu měli! S tím jsem nepočítal. Na všechno jsem samozřejmě neměl, tak jsem si musel vybírat. Slevil jsem i z formátu. Sice jsem si pořídil svá první tři CD, ale jinak jsem kupoval kazety. Kouzlo měly i ty. Takže domů jsem si obě Iggyho berlínská alba na „originálkách“ vezl. Byl jsem tak nedočkavý, že jsem si je pustil hnedle v letadle.
První šel do walkmana Idiot. A ta deska mě naprosto uzemnila! (Bez ohledu na naši letovou hladinu.) Taková divná deska. Ale krásně divná! Ne tak punková jako desky Stooges, ani novovlnná, jako ty z počátku osmdesátek. Zněla trochu záhadně, zastřeně, jako v mlze, ale přitom ostře. Trochu odlidštěně, strojově a tak nějak omámeně, zpomaleně. Dokonce jsem po pár písničkách kontroloval, jestli mi ve walkmanu nedocházejí baterky.
Letos na Výstavišti mi Iggy udělal radost tím, že z ní hrál docela dost písniček. A nejen ty hitové. Kluk v první řadě měl album na LP a mával jím tak dlouho, až mu ho Iggy během jednoho ze svých „výletů“ za publikem podepsal. Byl jsem z koncertu tak nadšený, že jsem to nevydržel a sehnal jsem si speciální edici Idiota, kterou v roce 1990 vydal Globus na červeném vinylu! Možná ho lisovali zrovna v době, kdy jsem nad Atlantikem kontroloval baterky ve walkmanu.

Přidat komentář