Uchamžiky

Už jsem si asi koupil desky podle všech možných parametrů. Na doporučení kamarádů, na základě pochvalných recenzí (v případě některých recenzentů i na základě nepochvalných recenzí), navnaděn klipem/singlem, naslepo jen kvůli jménu producenta, ze zvědavosti kvůli zajímavému obalu atd.

Žádný důvod není dost málo pádný! Ne vždy to vyjde, ale nečekaně objevené perly za to stojí. A další možný impulz k pořízení alba: Název. V poslední době jsem si koupil dvě desky hlavně proto, že mě nadchnul jejich titul. Pravda, byly od mých oblíbených interpretů, tím to měly snazší, ale ty názvy byly tak skvělé, že bych si je koupil i tak.

Kvartet Dr. Konopného, soubor soustředěný kolem Radomila Uhlíře. Nezaměnitelná a nepřehlédnutelná postava domácí scény vždy pracovala s naprosto svébytnou a nedostižnou poetikou. A osobně si myslím, že Skrývám se, ale nikdo mě nehledá je jeden z nejlepších názvů alba na světě! Je v tom všechno. Vtip, smutek, tajemství, odhalení. Je to nahozená udička, které nedokážu odolat. Sice mi to trvalo (vyšlo v roce 2006), ale to nevadí. K výše uvedeným přívlastkům patří ještě jeden: Nadčasovost.

Znám anglický suchý humor, ale pomalu začínám objevovat i ten belgický. Elektronický spolek Soulwax, působící už od druhé půlky devadesátek, ho projevuje jak v hudbě, tak mimo ni. Takže na obal jeho alba „sebraných remixů“ se vešel pouze jeho název. Je velmi úderný: Most of the remixes we’ve made for other people over the years except for the one for Einstürzende Neubauten because we lost it and a few we didn’t think sounded good enough or just didn’t fit in length-wise, but including some that are hard to find because either people forgot about them or simply because they haven’t been released yet, a few we really love, one we think is just ok, some we did for free, some we did for money, some for ourselves without permission and some for friends as swaps but never on time and always at our studio in Ghent. Rád bych tady uvedl alespoň přibližný překlad, ale to bych se už dostal mimo stránku nebo do sloupku některého z mých kolegů. Zdaleka to ale není deska s nejdelším názvem na světě! Je druhá. Rekord momentálně drží Chumbawamba. Ale když jsem si četl tu jejich, tak zdaleka nebyla tak vtipná. Myslím, že čtenáři desek ocení spíše Soulwax.

Přidat komentář