Uchamžiky

Popkulturní svět je plný mýtů. Jedním z nejnovějších je meetoo. Podle některých dobře míněná akce, podle jiných částečně hysterický hon na čarodějnice (a čaroděje), podle dalších je zase spíš hysterická reakce těch, kteří mluví o hysterickém chování těch prvních. Je to trochu nepřehledné. Na druhou stranu nepřehlédnutelné. Ale to není téma mého sloupku. Na to nejsem ani dost povolaný ani dost hysterický. Zajímá mě jiný aspekt: oddělení autora od díla. Lze to provést? Je to správné? Nebo není to naopak přímo nutné?

Nemám jednoznačný názor. Když se ale pokouším co nejvíce naslouchat hlasu své intuice (pro člověka často té nejvyšší instituce), kloním se spíše k názoru, že umělecké dílo je „čisté“. Tedy autonomní a po dokončení na svém autorovi v podstatě nezávislé.

Vzpomínám si například, jak jsem před časem sháněl CD Garyho Glittera. Vždycky jsem měl rád glam rock, ale spíš mě oslovovaly jeho experimentálnější proudy. Roxy Music, Bowie, T. Rex, New York Dolls atd. Party jako Sweet, Slade a zmíněného G.G. jsem považoval spíše za „pouťovou“ verzi stylu. Ale člověk se časem naučí oceňovat i určité kouzlo kýče. Alespoň co se mě týče.

Navíc o tom, jak samplovali Glittera, toho hodně napsali KLF ve své brilantní knížce Manuál, a jak jsem ji tak četl, vzpomněl jsem si také na skvělou verzi písně Rock’n’Roll, kterou na své poslední album zařadil Dunaj. Došel jsem tedy ke zjištění, že ho ve sbírce potřebuji.

Tady ovšem nastal problém. Zjistil jsem, že Glitter se dopustil několika ohavných sexuálních deliktů, za které byl natvrdo odsouzen (tedy žádné „pouhé“ nařčení). Následkem toho byla jeho alba stažena z prodeje. Je to tak správné? Nejsem si jistý. Ty písničky jsou skvělé a podle mě nemohou za svého autora. (I když on může za ně.) A ještě jedna věc: Garyho desky nejsou jen jeho. Písničky mají spolu- či autory, nahráli je s ním další muzikanti, desky někdo produkoval. Má být i jejich práce zahozena kvůli proviněním zpěváka? Podle mě má být za trestný čin potrestaný jen jeho pachatel, nikoli jeho dílo (pokud samo není trestné – jako by byly, řekněme, rasistické popěvky neonacistické kapely).

Vím, že je to ošemetné. Člověk si chtě nechtě do díla promítá jeho autora a má tendence autora dobrého díla považovat automaticky za dobrého člověka. Je to potom hořké zklamání, když tomu tak není. Člověk má nakonec jedinou možnost: Snažit se být dobrým posluchačem!

Přidat komentář