Uchamžiky

Jedním z nejlepších zdrojů zajímavé nové (i staré) muziky, v mých sloupcích dosud trestuhodně opomíjeným, jsou filmy. A nemyslím tím hudební dokumenty. Na ty se člověk už kvůli muzice dívá. Myslím tím běžnou filmovou „beletrii“ hollywoodského typu. Vhodně použitá pěkná písnička v dobrém filmu dokáže zazářit. Ostatně i v blbém filmu (tam možná ještě víc). To mě zajímá! Patřím zkrátka k lidem, kteří si na konci závěrečných titulků zapauzovávají výčet písniček a dělají si poznámky. A nemusí to být zrovna špiónská podívaná z konce studené války jako Atomic Blonde, kterou zrovna nedávno dávali u nás doma, a která by se s trochou nadsázky dala označit za velice stylový dvouhodinový klip. Megamix s příběhem.

 

Špatný film ani skvělá muzika nezachrání (možná ho učiní snesitelnějším), ale ze slušného filmu může dobře zvolená hudba udělat filmový klenot! V poslední době jsem viděl dva takové. Zajímavé je, že oba měly téměř totožnou výchozí zápletku, oba kladly obrovský důraz na hudební složku a přitom byly ve výsledku naprosto odlišné.

 

Oba se točí kolem „únikových“ řidičů zločinců. Zřejmě je to divácky atraktivní profese. Asi proto, že zločin na plátně táhne, ale řidič za samotný zločin vlastně nemůže, takže divák nemusí mít velký morální problém takovému hrdinovi fandit. Pochopitelně v průběhu příběhů se oba „do špíny“ více či méně namočí, ale tak nějak sympaticky. První, ten temnější z nich, je Drive natočený již dříve. Film, v němž má mrazivá atmosféra nočního města dotvářená „chladnou“ elektronickou hudbou stejnou důležitost jako hlavní postava v podání vynikajícího Ryana Goslinga. O něco prosluněnější (byť i tady nějaká ta kapka krve ukápne) je loňský hit Baby Driver. Tam je hudba přímo součástí děje, protože řidič Baby zásadně řídí, vlastně všechno dělá, jen se sluchátky na uších. Má totiž tinnitus a jedině hudbou přehluší neustálé pískání. Stačilo mi vidět úvodní honičku, která byla dokonalou „choreografií“ na píseň Bellbottoms od The Jon Spencer Blues Explosion a byl jsem naprosto uchvácen. A malou roli velkého grázla v něm má i redhotovský Flea. Na tento snímek jsem přišel víceméně náhodou, když jsem se dočetl, že jeho režisér chystá dokument o Sparks...

 

Musím se přiznat, že kdyby film musel vzít zpátečku a vrátit se do němé éry, nemrzelo by mě to ani tak kvůli nějakým dialogům, ale hlavně kvůli hudbě!

Přidat komentář