Uchamžiky

Jsou desky, které mě hned napoprvé nadchnou. Pak se ale občas vyskytne deska, která mě doslova přimrazí. Už při prvním poslechu vím, že se navždy zařadí do mé top nevím kolik. Skvělých a výborných alb je spoustu, ale takto supervýjimečných jen pár. Člověk si pak přesně pamatuje, kdy je slyšel poprvé, co zrovna dělal atd. A jejich kouzlo nevyprchá ani po letech, ani po bůhvíkolikátém poslechu. I když mám tendenci si takové klenoty šetřit

Na jeden takový jsem teď nedávno opět narazil při krátkém rodinném výletě do Paříže. Na břehu Seiny, kde je jakýsi permanentní blešák, jsem v jedné z plechových skříněk zahlédl Histoire de Melody Nelson! Koukala tam na mě, v zachovalém vinylovém provedení. Ale situace nebyla nakloněná prohrabávání druhorukých desek, tak jsem jí pouze zamával a pokračoval v cestě. Příště. Na CD už ji mám dávno a dokonce mám i DVD verzi, kde je rozmíchána do pěti kanálů (předpokládám, že jeden z nich je Lamanšský).

Gainsbourgovo „opus album“ jsem poznal relativně nedávno, v lednu 2009. Seděl jsem v kuchyni na chalupě, sluchátka na uších, oči navrch hlavy. Byl jsem okamžitě zcela očarován tou podmanivou atmosférou. Z textů jsem rozuměl kulový (dohledal jsem si později), ale o to tajemnější to bylo. Album o sedmi písních a celkové délce 28 minut se okamžitě zařadilo mezi má nejoblíbenější. Něco takového jsem nečekal. Od Serge už jsem v té době tři čtyři desky měl a líbily se mi. Ale tahle nahrávka byla jak z jiného světa. Trip hop dvacet let před trip hopem. Působila na mě zvláštně opojně, skutečně psychedelicky. Možná psychede-lidsky.

Kromě autora samotného a sem tam se vyskytující Jane Birkin, má na desce nejdůležitější podíl skladatel a aranžér Jean-Claude Vannier. Hned jsem pochopil, proč ho natolik uctívá například Beck, který podle mustru Melody Nelson vystřihl skladbu Paper Tiger na albu Sea Changes (a nijak se tím netajil). A letos Vannier vydává společnou desku s dalším obdivovatelem HdMN, Mikem Pattonem z FNM (její recenzi přineslo minulé UNI).

Perlička na závěr? Jane Birkin na obalu objímá svého oblíbeného plyšáka. To je samozřejmě součást provokativní lolitovské stylizace, ale mělo to i praktický účel. Zakrýt její počínající těhotenství. Takže, když se to tak vezme, je na obalu i Charlotte Gainsbourg. Už jen kvůli tomu stojí za to mít desku i v LP provedení!

Přidat komentář