S prudkým rozmachem nové utilitární architektury purismu a zejména funkcionalismu na přelomu 20. a 30. let šel ruku v ruce i design předmětů denní potřeby a nábytku, jenž mnohdy předčil i ty nejodvážnější architektonické kreace. Materiálem doby se stala chromovaná ocel, kruhového nebo čtyřhranného profi lu, technologicky lehce zpracovatelná, hygienická a nesmírně elegantní.
Nejprogresivnější typ nábytku představoval nábytek sedací. Jeho fantastický příběh, tedy příběh revolučních židlí a křesel s dvojicí nohou se začal odvíjet v Německu kolem roku 1925, kdy jeden z předních reprezentantů evropské avantgardní architektury Holanďan Mart Stam zkonstruoval svou proslulou a dodnes vyráběnou židli S 43. První prototypy nebyly ještě vyráběny z ohýbané jedné ocelové trubky, nýbrž z několika dílů, spojovaných odlívanými koleny. I československá nábytková produkce směle konkurovala předním evropským designérům (Mart Stam, Marcel Breuer, Le Corbusier, Mies van der Rohe) a fi rmám, z nichž na čelním místě fi gurovala fi rma Thonet. Vedle tuzemských fi rem Slezák, Gottwald nebo Vichr produkovaly špičkové kusy trubkového nábytku i brněnské Spojené UP závody v čele s hlavním designérem architektem Jindřichem Halabalou (1903–1978). Ten pro podnik navrhl řadu dnes již legendárních židlí a křesel, z nichž nejzdařilejší dílo představovala vedle nábytku architekta Ladislava Žáka právě židle H 79 vyráběná zhruba od roku 1930. Originální pojetí této židle spočívalo ve dvojitém odpružení její nosné konstrukce otočené směrem dozadu k jejímu opěráku. Čalounění Halabala pojal se stejnou elegancí jako křivku konstrukce židle, mezi její chromovaný ocelový skelet napjal samonosnou textilii sedáku a opěráku, zpevněnou ocelovými vlákny.