Andrej Kurejčik: Uražení. Bělo/R/usko/Městské divadlo Zlín

Celý svět má problém s pandemií koronaviru, média referují především o ní, v řadě zemí se k tomu přidávají aktuality lokální, u nás například krajské a senátní volby. Mimo hlavní zprávy se pozvolna odsouvá jedna z nejbolavějších ran současnosti, brutálně potlačovaná vzpoura běloruských občanů proti zfalšovaným prezidentským volbám. Tamní dramatik Andrej Kurejčik napsal během dramatického měsíce (začal 9. srpna, text dokončil 9. září) strhující dokumentární drama Uražení. Bělo/R/usko. V Moskvě dlouhá léta pobývající americký publicista John Freedman (před dvěma lety Rusko opustil) zorganizoval sérii scénických čtení tohoto varovného opusu po celém světě. Česká republika, konkrétně Městské divadlo Zlín, je šestnáctou zemí, která se do projektu zapojila. Umělecký šéf souboru, režisér Patrik Lančarič však volil jinou formu než kolegové-divadelníci jinde, vystříhal se vizualizace, čili nenabídl v internetové verzi tváře herců, text však realizoval jako rozhlasovou hru. Tvar tak nabízí větší prostor pro vnímatelovu fantazii, zvuková stopa je navíc obohacena o autentické přenosy z demonstrací, s věhlasným estonským komponistou (a se vzedmutím občanské neposlušnosti v Bělorusku sympatizujícím) Arvo Pärtem se zlínští dohodli na použití skladby Silentium jako občasného zvukového podkresu. V této audioverzi se ozývá také píseň Mury (Zdi), kterou běloruská opozice převzala jako svou hymnu coby štafetu od polské Solidarity (v roce 1978 ji složil Jacek Kaczmarski).

Celý svět má problém s . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář