Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení/Divadlo Spektákl

Od roku 2014 osvěžuje pražské diváky Divadlo Spektákl, vzniklé z aktivity studentů a čerstvých absolventů DAMU, soubor nalezl rezidenční útočiště ve Švandově divadle (v jeho Studiu). Dušemi sympatického seskupení jsou režisér Jan Holec, který nastudoval většinu inscenací, a dramaturg David Košťák.

 

Svoje snažení přibližují mladí tvůrci takto: „Naším cílem je nahlížet na klasická díla optikou nastupující mladé generace a hledat spojení tradiční činohry a moderní obrazivosti.“ Spektákl už nabídl publiku několik ambiciózních projektů, připomeňme Dykovo Zmoudření Dona Quijota, Topolovu Hodinu lásky, Goethova Fausta, ale také netradiční dramatizace próz, mladí divadelníci oživili Marquézovu Kroniku ohlášené smrti, Lemovu Solaris či Dostojevského román Uražení a ponížení. Tento titul hrají už nějakou dobu herci, rozesetí čerstvě po různých, i mimopražských divadlech, proto ne příliš často. S obtížemi hledají společný termín, někteří musí na reprízu dorazit z Brna či Českých Budějovic. V Holcově šerosvitné inscenaci, zahalené občas dýmem (jakoby parami, vzlínajícími z Něvy), je Dostojevského Petrohrad přízračným dějištěm příběhu s prvky hororu. Mladý spisovatel Váňa (Tomáš Havlínek) hodlá v této osudové destinaci udělat jako autor „díru do světa“, přijímá byt po zavražděném muži, jehož úmrtí policie přestala vyšetřovat. K Váňovu horečnatému tvůrčímu zápasu mnohoznačně přispívají i fatální setkání, dramatizující jeho životní situaci. Potkává znovunalezenou lásku Natašu (Nataša Mikulová), ta má ovšem před svatbou se synem knížete Velkovského Aljošou (Václav Švarc). Nezvedené šlechtické dítko však osciluje mezi dvěma ženami, tou druhou je bohatá Káťa (Magdalena Kuntová alternující s Klárou Cibulovou). S Aljošovými rozháranými city manipuluje jeho otec (Jakub Koudela), muž s temnou minulostí, v rámci inscenační úpravy ztělesnění elegantního zla. Váňův spolužák Maslobojev (Jáchym Kučera) působí v tajných knížecích službách, další fatální rozměry „noir“ zápletky vnáší do děje mladičká Jelena (Agáta Kryštůfková).

 

Devadesátiminutové představení bez přestávky nemůže nabídnout hlubinné sondy do nitra hrdinů, tak typické pro Dostojevského styl. V dobrém slova smyslu akční horor připomíná spíš atmosféru próz Franze Kafky, mnohé situace jsou „nevysvětlitelně“ absurdní, klasickou předlohu obohacují reálie zcela současné (tisková konference, ruská specialita posledních let „vor v zakoně“ čili zloději z povolání, také tematicky specifické tetování ruské mafie). Tyto přitažlivé aktuality ovšem dojdou divákovi až po pročtení programového letáčku, sám by je z inscenace stěží odečetl. Současná globalizace popkultury prostupuje jevištním dílkem v podobě anglicky zpívaných songů, provázených navíc tanečním dováděním.

 

V úvodu i ve finále evokují postavy v černém a v kloboucích naražených „ještě více do čela“ podezřelou anonymitu velkoměsta, na důmyslně řešené scéně (Mariana Kuchařová), tvořené z několika nestejně vysokých plošin i spojovacích žebříků, se ocitneme v bordelu se „sado-maso“ stylizací i v parní lázni. Z herců prýští mladistvá energie, vyniká především Tomáš Havlínek jako nemocný spisovatel Váňa (o nové posile Městských divadel pražských jsem už pochvalně referoval v recenzi Andělů v Americe, UNI 3/2019). Jeho zjitřená kreace, náročná též pohybově (v tomto ohledu ovšem režisér „nešetřil“ ani ostatní aktéry), by mohla vést k interpretaci, že se všechno odehrálo jen v chorobných představách nadějného prozaika. Nataše Mikulové napomáhá k dokreslení dojemné bezbrannosti a emocionální nepraktičnosti kromě hereckého talentu i její plnoštíhlý habitus. Václav Švarc pak prezentuje rozháraného Aljošu v neuroticky přesvědčivých zvratech nálad.

 

Mezi mými poprázdninovými divadelními zážitky, z nichž některé se týkají i renomovaných scén, patřila variace Spektáklu na Dostojevského rozhodně k těm lepším. Jan Holec s Davidem Košťákem nastupují od této sezony jako vůdčí umělecký tandem do ostravského Divadla Petra Bezruče, uvidíme, zda pražský soubor bude při jejich vytížení produkovat další premiéry. I kdyby se tak nestalo, těch pět let stálo za to.

 

 

Přidat komentář