O bílé lani: Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček, Jiří Vyšohlíd

Královéhradecký loutkoherec Jiří Vyšohlíd (1943) je též zdatným hudebníkem, jeho jazzové sklony ho před lety přiměly i k vytvoření dechového tandemu Ventil Duo spolu s Martinem Brunnerem (mimo jiné bývalým dlouholetým organizátorem hradecké přehlídky Jazz Goes to Town), v osmdesátých letech byla tato formace známá i ve středoevropském prostoru (například účast na festivalu Jazz Junior v Krakově 1985). Vyšohlídovo muzikantství tvoří nezanedbatelné zvukové podloží k inscenaci Divadla Drak O bílé lani. Dlouholetý spolupracovník dnes již legendárního a loni zesnulého Josefa Krofty spolupracuje nyní se zdejší „novou krví“, režijně-dramaturgickým tandemem Tomáš Jarkovský (1986) – Jakub Vašíček (1979). Inscenaci vlastně rámuje zámecký koncert, v jehož rámci se vypráví pohádka o vysvobození princezny ze zakletí mladým lukostřelcem (pro dospělého diváka jsou symbolické archetypy dostatečně čitelné a celou hodinovou roztomilost lze označit za zobrazení erotické iniciace). Patrně v loveckém salonku (na stěně visí trofeje – několikeré parohy) sedí muzikanti a začínají pod taktovkou Jiřího Vyšohlída lehce „najazzle“ vyhrávat. Do toho vstupuje prezentace pohádky er-formou i přímými monology či dialogy, tj. herci mluví za své postavy a někdy pro změnu o sobě i o jiných z odstupu, jako vypravěči. Jelikož se jako důležitá lokalita fabulačního ukotvení ukáže studánka, prostupují textem známé Skácelovy verše, vážící se k tomuto zázraku přírody, ale i jiné ukázky z jeho křehké lyriky (dokonce se jednou ozve na Skácelův text Vyšohlídem zkomponované blues). A příběh? Královnu (Barbara Humel), která jednou znavena posedí v lese u studánky, informuje v ní sídlící žába, že se jí narodí dcera, s níž však rodiče zažijí trápení. Nesmí se jí totiž dotknout sluneční paprsek, jinak bude – až do šestnáctých narozenin – zle. Po příchodu Jitřenky (Petra Cicáková) na svět dá tedy král (Milan Žďárský) postavit zámek bez oken, kde dceru rodiče vychovávají. S dospíváním dívky však přicházejí zdravotní komplikace a lékař (Luděk Smadiš) doporučí pobyt na čerstvém vzduchu. Ten je tedy aplikován, ale pouze v noci. Zvídavá dívka o existenci slunce ví a jednou se venku ztratí průvodcům, aby se s jeho svitem setkala. Sluneční paprsek ji ovšem promění v bílou laň. Příběh královské rodiny je prokládán občasnými radami prozatím neviděnému lukostřelci, nejspíš předtočené (jejich vlivů jako by čerpal ze zenového přístupu), napínání luku je zobrazováno stínohrou. Když se stane princezna laní, musí se s lukostřelcem- -lovcem (Milan Hajn) nutně střetnout. Ten ještě předtím, než vystřelí a napoprvé netrefí, „brzdí“ příliš poetický rozlet pohádky věcným výkladem rozdílů mezi typy lovu, tedy šoulačkou, čekanou a vábením. Laň je zasažena až napotřetí, poté, co byla k lovci stále výrazněji přitahována a on použil nejrafinovanější formu lovu, vábení. „Jitřenka: Jako by ztratila vlastní vůli. Tóny ji táhly neznámo kam a ona se nedokázala bránit. Lovec: Mysli na dech. Na dech a na cíl. Na nic jiného.
Jitřenka: Zase stála proti němu. Byla by se ráda dala na útěk, ale nedokázala se pohnout. Lovec: Poslechni si svůj poslední výdech, s nádechem zvedni a napni luk a nevydechni dřív, než šíp zasáhne cíl.“
Na finální vyřešení problému je tu – jak jinak – moudrá babička (Pavla Lustyková), u níž Jitřenka-laň zprvu přespává, po zásahu pak stařenka napoví lovci, co s mrtvou laní dělat, tedy – řečeno s Petrem Novákem – „polibkem ji probudit“. Z vysoké zvěře se stane opět krásná princezna a happy end se svatbou na sebe nenechá čekat.
Divadelní tvar s lehkostí střídá polohy lyrické s humornými, ba dryáčnickými. Ke zkoumavému světlu za spoře osvětleným plátnem (žabí oči ve studánce), lukostřelecké stínohře a kombinaci promítaných stop laních a lidských při pronásledování tajemné zvěře jsou přiřazeny vděčné komediální výstupy. Na oslavu narození dcery přicházejí do zámku dva potulní baviči v podání zkušených drakovských protagonistů Václava Poula a Jana Popely a předvedou šťavnatou parodii na pokleslé „humorně“ moderátorské běsnění, lékař Luďka Smadiše vystřihne při vyšetření choré princezny perfektní stepařské číslo. Inscenaci osvěží i zdatný bluesový feeling Milana Ždárského v partu krále, stejně jako řada dalších hudebních roztomilostí tohoto zámeckého koncertu.
Pohádka pro děti, dospívající i dospělé potvrzuje vysokou laťku světoznámého hradeckého souboru.

Divadlo Drak Hradec Králové

Přidat komentář