Pixy se vrací z říše mrtvých

Na začátku byl černobílý komiks Pixy Maxe Anderssona, který jeho autor začal vytvářet v roce 1992. O čtrnáct let později se toto dílo dostalo v čes­kém překladu do rukou tajemné­ho amatérského divadelníka, jenž si říká Li Po Fung a uchvátilo ho nato­lik, že jej začal přetavovat do scéná­ře pro převážně loutkové představe­ní. pixyZáhy přizval k realizaci všeuměla Davida Deutschu, který působil kdy­si v Národním divadle a posléze v Di­vadle v Dlouhé, a ten navrhl podobu loutek a kulis a samotnou rozebíra­telnou scénu. O hudbu se postarali Josef Jindrák z kapely Skrytý půvab byrokracie a Ondřej Krutský ze sou­boru Besídka VP. Původní představe­ní vzniklo ve spolupráci Loutkového divadla Velké Popovice a bezdomo­veckého divadla Ježek a Čížek a ode­hrálo v sezóně 2008/2009 dvanáct představení i na nejrůznějších fes­tivalech s velkým úspěchem po Če­chách i na Slovensku.
Reinkarnace se Pixy dočkal až le­tos v souručenství Rodinného divad-la, které se zformovalo v roce 2011 společně s pohrobky dnes již ne-existujícího Ježka a Čížka v čele s jeho někdejším ředitelem Jakubem Bala­bánem, který zde mimo jiné ztvárňu­je postavu šíleného dochtora. Další­mi posilami jsou zde lidé ze zázemí Žižkovského divadla Jan Pařil a Da­vid Pomezný či hostující borci Martin Učík z Bohnické divadelní společnosti a Michal Kašpar z Divadla LSD. Alter­nativní hudební složky se ujal Václav Hrtan, který při vystoupeních působí i jako central scrutiniser.
pixy2Li Po Fung svoji fascinaci před­lohou komentuje: „Rezonovalo to s mými zkušenostmi, to jest: punk, drogy, totalita. Navíc světy, na které Max odkazuje – tedy Kafkův, Orwel­lův či Dostojevského – jsou mi blíz­ké. Líbí se mi také ten mix ponurosti, humoru a úletnejch nápadů. Ohled­ně přetváření bylo nutné příběh zkrá­tit. Vyhodit některé pasáže, kde jsou nádherné scény krocení nezbedných a dravých peněz, odebírání času či zvracení dortu na talíř, bylo bolestné, ale nutné. Sice se narušila původní konzistence příběhu, ale vzniklý tvar pak bylo nutné zaplnit, což proběh­lo jaksi automaticky. Tak se probu­dily k životu dvě nové postavy Koma a Opar. Rovněž jsem rozvinul téma početí a potratů personifikováním Boha prostřednictvím automatu na kondomy. Asi se nezapře moje alma mater, totiž teologická fakulta Jiho­české university.“
Pixy rozhodně představuje avant­gardní pojetí, ale zároveň odkazuje na dávné tradice. Role jsou rozdě­leny mezi vodiče a mluviče a teore­ticky každý herec může alternovat jiného. Li Po Fung k tomu dodává: „Jedná se o nízkoprahové, ochotnic­ké a sociální divadlo, kde se k sobě snažíme přistupovat bez předsudků. Mohou tak být vedle sebe lidé sociál­ně znevýhodnění i ti zaopatření, lidé zdraví a ,normální‘ (nikoho takového neznám…) s lidmi, co mají zkuše­nost kupříkladu s psychiatrickou či závislostní diagnózou. Nejvíc se mi líbí, když není poznat, kdo je terapeut a kdo amnestovaný, kdo je ochotník a kdo profesionální herec.“
pixy3Představení Pixy může působit depresivně až brutálně, ale při hlubším zkoumá­ní, a doporučuji vícekráté shlédnutí, tu můžete najít i jistou katarzi, která spočívá v úniku ze současné absurd­ní reality.

Přidat komentář