Sněz tu žábu (Mange ta Grenouille)!

Takto výhružně dvojjazyčně se jmenuje zatím skromně prezentovaný festival francouzského divadla, jehož druhý ročník proběhl v polovině března v prostorách pražského NoDu a Strašnického divadla. Vznikl z iniciativy mladých teatrologů- romanistů a participuje na něm i divadlo LETÍ, které se na uvádění novinek světové dramatiky důsledně specializuje. Kromě předvedení divadelních inscenací a scénických skic se během festivalu také promítají krátkometrážní filmy české i francouzské provenience, o prezentovaných ukázkách divadelních her ze země galského kohouta se diskutuje, pokus o komunikaci obou kultur dokládá i důsledně dvojjazyčná prezentace: pro ty, kteří rozumí jen jednomu z jazyků (těch bude mezi návštěvníky festivalu asi přece jenom většina).
žábaZ uvedených scénických skic jsem zhlédl Belgickou rybku Léonore Confinové (přechyluji kvůli genderové identifikaci) a Nehybné Guillaume Cayeta. První hra, ve festivalové prezentaci předvedená pouze zčásti, předestřela znepokojivý dialog mezi starším osamělým mužem a prepubertální dívkou, kteří na sebe narazí v poměrně pozdní hodině v parku, ona se nechá – velmi aktivně – pozvat k němu domů. Nic jí z jeho strany nehrozí, zdá se, že chlapíkovy erotické preference jsou sice možná nestandardní, nikoliv však pedofilní. Ona už o životě překvapivě leccos ví. Když mužovi sdělí, jak se jmenuje, média právě přinášejí zprávu, že její rodiče za podivných okolností zahynuli. Překladatel Petr Christov mi sdělil, že druhá polovina hry ještě fabuli zajímavě zamotá, eventuální českou inscenaci bych se zvědavostí navštívil. V režii Ondřeje Mataje došlo ke „zvrácenému“ castingu, holčičku ztvárnil herec Divadla Na zábradlí Ladislav Hampl, jejího hostitele členka českobudějovické činohry Tereza Vítů. Interpretačně byl přesvědčivý především on, tedy holčička. (Od překladatele mi pak mailem přišel text celé hry, fabule Belgické rybky se opravdu ještě překvapivě zauzlí, svým rozvíjeným „rybím“ motivem trochu upomíná na Drábkovy Akvabely).
Nehybní, které přeložil Michal Zahálka, byli pro mě textem méně zajímavým, při postupném houstnutí dějové linie vlastně velmi očekávatelným. Scénická skica nabídla zkrácenou verzi, tentokrát ovšem neochuzenou o pointu. Na venkov se přistěhuje mladý pár. Tamní společenství působí velmi podezřele a rigidně, jde o jakousi polofašistickou verzi vesnického soužití v intencích „kdo není s námi, je proti nám“. Nové situaci se přizpůsobí on, nikoliv ona, dojde navíc k postupnému fatálnímu sbližování muže se sousedkou, manželkou zdejšího starosty. Skicu režírovala Linda Dušková a standardně tíživou atmosféru venkovského hororu obstarávali v herecky nevyrovnané čtverylce nejlépe Natálie Drabiščáková (opět Zábradlí) v roli sousedky a Richard Fiala jako muž, který upadne do tenat.
Nejvýznamnější událostí festivalu bylo ovšem uvedení francouzské inscenace Lišejman (Lichen-man), inspirované komiksem Přitažlivost uniformy z roku 2005. Autory předlohy jsou Loo Hui Phang a Hugues Micol, pro jeviště ji upravil a nastudoval Frédéric Sonntag, výsledek není dílem stálého souboru, ale příležitostné ekipy (v programu uvedena koprodukce s La Ferme du Buisson, lokace navádí na jedno z pařížských předměstí). Dramaturgická rada produkci vybrala na festivalu, který se na jevištní adaptace komiksů specializuje a podařilo se jí přivézt Lišejmana do Prahy necelý rok (přesněji 11 měsíců) po premiéře. Lišejman je „bratrem“ Supermana, Spidermana a dalších mytických hrdinů popkultury, Spidermanova maska se dokonce v jednom kratičkém výstupu jako citace objeví. Hlavní postavou příběhu je tentokrát neúspěšný pracovník farmaceutické firmy Paul, posedlý již delší dobu lišejníky a jejich biologickými vlastnostmi, dokonce jako by této formě hmoty rozuměl až existenciálně. Na pracovišti nepatří k úspěšným, hrozí mu vyhazov, kvůli jeho únavě a přepracovanosti to neklape ani v rodině. Po nehodě v laboratoři však dojde k zázračné proměně, Paul začíná být v mnoha ohledech výkonný, odstartuje to i jeho prudkou profesionální kariéru. Příčina badatelovy proměny spočívá ovšem v tom, že se ho, jak on sám začíná s hrůzou zjišťovat, ve formě kožní, stále postupující choroby „zmocnil“ lišejník, který brzy ukončí možnost intimního soužití s manželkou a později znemožní Paulovi vůbec se objevovat před lidmi. Lišejman v podstatě náhodou zjistí, že je obdařen neuvěřitelnými schopnostmi, paralyzuje totiž výronem lišejníku psa, který na něho jako podivnou bytost doráží. Cesta pak už vede k heroismu, super-lišejman „uklidní“ výbuch jaderné elektrárny. Že však cena za tyto nadpřirozené schopnosti znamená ztrátu běžných lidských potěšení, je nabíledni.
Inscenace pracuje s částečným modelem města, tedy se zmenšenými maketami, zevnitř občas „za okny“ ozářenými, je v nich půvab sofistikovanějších dětských stavebnic (výtvarnou a svou sugestivností podstatnou složku inscenace má na svědomí Thomas Rathier). K rafinovaným postupům se uchyluje i stále pulsující video, částečně snímající i zmiňované makety, přidávající však i záběry ze sugestivní „lišejníkové“ přírody, také však občasné citace z komiksu (předpokládám, že z toho pro inscenaci výchozího). Také letadélko – hračka na dálkové ovládání – se v inscenaci objeví, to když televizní štáb z výšky snímá hrdinův střet s dýmající jadernou elektrárnou. Všichni herci mají na sobě bílé laboratorní pláště, včetně technické obsluhy a dvou muzikantů, umístěných nad hracím prostorem. Ti občas prezentují standardní, avšak neurážlivou pop-music, pochopitelně v angličtině, jeden song je doprovázen promítáním textu, jak jsme zvyklí vídat u klipů s označením „lyrics“ na youtube. Lišejmanovo postižení znázorňují látkové aplikace, ve finále reprezentované už celotělovým, skoro jakoby vodnickým oblečkem, ovšem decentně šedozeleným. O hereckých výkonech v klasickém slova smyslu se hovořit asi nedá, všichni ovšem výborně splňují drastickou stylizaci v tomto bláznivě podmanivém jevištním tvaru. Inscenace má napětí, vtip a nabízí i slušnou porci ponurého vizionářství. Publikum v zaplněném Strašnickém divadle zahrnulo hosty z Francie bouřlivými ovacemi.
Přeji organizátorům „Žáby“ hodně nápadů i trpělivosti při přípravě dalšího, třetího ročníku festivalu, který rozhodně přináší novou chuť i vůni.

Přidat komentář