William Shakespeare: Hamlet/Městská divadla pražská

Umělecký šéf Městských divadel pražských Michal Dočekal realizuje na velké scéně (Divadlo ABC) další z „velkých pláten“. Od Kushnerových Andělů v Americe (o nich v UNI 2019/3) dospěl přes Romea a JuliiVojnu a mírHamletovi, snad nejslavnější tragédii v dějinách evropského, tedy vlastně i světového divadla. Inscenace vychází z překladu Jiřího Joska (je mu dedikována k jeho nedožitým sedmdesátinám), bohatost textu režisér s dramaturgyní Janou Sloukovou trochu prokrátili, zato opepřili citacemi německého dramatika Heinera Müllera (konkrétně z jeho blasfemické variace Hamlet stroj), amerického divadelníka Juliana Becka, francouzského autora Jeana-Luca Lagarceho, ale také českých básníků Vladimíra Holana a Ivana Diviše.

Fabulační dynamika originálu je přizpůsobena dnešnímu přístupu k tajemnému i profánnímu. Zjevení mrtvého Hamletova otce, který synovi potvrdí podezření, že skonal bratrovou vinou (jed byl aplikován spícímu do ucha) a ten si pak uzurpoval královskou korunu i královskou vdovu, neproběhne nijak čarovně, jak se občas na jevištích stává. Jde o víceméně „technickou“ informaci. Brzy také vidíme odjezd Oféliina bratra Laerta do ciziny, jemuž otec Polonius (Petr Konáš) nedává žádné mravoučné rady jako v originále, ale jistí ho finančně (po krátkém zaváhání vymění bankovku za platební kartu). Hlavní postavy se prezentují poměrně přímočaře a vzhledem k probíhajícímu dění relativně dost věcně. Hamlet Tomáše Havlínka není bledničkovitý a vnitřními rozpory zmítaný jinoch, pomstu vykonat hodlá, jeho rozhodnost ovšem blokuje vztah k Ofélii (Beáta Kaňoková), se kterou je nucen proti své vůli hrát ne zrovna laskavou hru, zvláště když si uvědomuje, že ho otčím, matka i Polonius při setkáních s ní „šmírují“. S potulnou hereckou trupou zinscenuje představení, v němž vraha svého otce krále Claudia (Tomáš Milostný) ze zločinu nepřímo usvědčí.

Umělecký šéf Městských divadel . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář