Nové české filmy o vztazích, ale rozhodně jinak! Klíčová je pro nás přirozenost, obyčejné životní problémy, každodenní situace a autenticita! Tři mladí tvůrci režiséři Šimon Holý, Tomasz Wiński a režisérka Tereza Vejvodová tento rok předložili takzvaný manifest „nové české intimity“, ve kterém vyjadřují vlastní frustraci ze současné české kinematografie. V neustále se opakujících narativech romantických komedií a životopisných filmů o velikánech naší historie chybí umělecká inovace a originalita. Přitom žijeme v neopakovatelné době, která jistě má své problémy. Tuzemské filmy je ale nereflektují.
Druhému celovečernímu filmu Šimona Holého A pak přišla láska… předchází úvaha Tady a teď (z webu „nové české intimity“ novyfilm.cz): Já zdůrazňuji především nové nastavení přemýšlení o tvorbě. Ta by měla především reflektovat to, co se děje „tady a teď“. Co cítíme? Jaké máme prožitky? Jak vnímáme dnešní svět a situaci kolem nás? Kdo z toho těží a kdo je naopak odsuzován na okraj společnosti? O kterých jevech nemluvíme, a přitom bychom měli? Co je pro nás skutečně důležité? Je to rodina? Vztahy? Kariéra? Majetek? A proč?
Holý se v textu jasně vymezuje vůči vztahovkám typu Chlap na střídačku (2020) a Po čem muži touží (2018). Postavy těchto snímků jsou všechny stejné typy, příběhy se vždy vyvíjí zažitou cestou nepochopení a znovu usmíření. Hrdinové žijí v beztřídním blahobytném vzduchoprázdnu, svět jako by k nim nedoléhal. Jistě, jedná se o tzv. oddechové filmy – ale nemá tuzemský divák na víc, než je ta samá dokola opakovaná sexistická a schematická komedie s Jiřím Langmajerem?
Film o lásce a tarotu A pak přišla láska… přistupuje k tomuto žánru jiným způsobem. Zkoumá niternou intimitu postav a jejich životní otázky. Psycholožka Kristýna se zoufale snaží najít lásku a štěstí. Svým okolím je vnímaná jako stárnoucí single žena, se kterou nechtějí mít muži nic společného. Její frustrace a neschopnost vyrovnat se s tímto odsouzením a nemožností nalézt štěstí ji nakonec dovede ke kartářce. S dcerou Sárou přijede na ezoterické víkendové sezení na vysočinskou samotu. Přestože hrdinky ve výkladech a rozhovorech neustále hovoří o mužích a nemožnosti navázat ideální vztah, jsou jejich charakteristiky velmi komplexní. V dialozích je cítit hledání smyslu života, nejistota o sobě samých a velká nespokojenost. Východiskem z jejich situace rozhodně není „najít si chlapa a udržet si ho za každou cenu“ (což je přesně ten závěr současných vztahovek, vůči kterým se tvůrci vymezují).
K opravdovosti snímku vede i způsob vedení herců – většina dialogů byla ve scénáři nastíněna jen rámcově, a herečky tak měly prostor pro vlastní improvizaci. Výsledkem je skutečný film, který je místy velmi vtipný, ale nikdy fraškovitý.
A pak přišla láska… je v současném českém kontextu film, který rozhodně stojí za povšimnutí. Osobní témata a senzibilita, se kterou jsou uchopena, zanechávají v divácích silný dojem. A já doufám, že je jen otázkou času, kdy se reflexe osobních (nejen vztahových) a sociálních problémů dostane do popředí naší kinematografie.
text: Anna Šípová