Filmovka 2022: Rozhněvaní mladí muži

Text: Anna Šípová

Letošní 48. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti uvedl ve své tradiční sekci Filmové čítanky pod dramaturgickým vedením Ivy Hejlíčkové takzvanou „kinematografii kuchyňského dřezu“. Co se ale skrývá pod takto expresivním označením?

Konec padesátých let a celá dekáda let šedesátých je obdobím rozkvětu formálního experimentu v hrané kinematografii. Režiséři jako Jean-Luc Godard a François Truffaut přepisovali pravidla francouzského filmu s nadšením, na které u nás navázala například Věra Chytilová nebo Jan Němec. Britská nová vlna, která započala filmem Tonyho Richardsona Ohlédni se v hněvu (Look Back in Anger, 1958), reprezentuje poválečnou generační proměnu. Ústředním hrdinou se stal rebelující muž z řad dělnické třídy (proto je tento proud také často nazýván kinematografií „rozhněvaných mladých mužů“).

Právě film Ohlédni se v hněvu znázorňuje třídní nerovnosti s citlivostí k postavám. Protagonista, ale ani jeho žena a kamarád, nejsou vykresleni jako černobílé postavy v nežádoucím prostředí. Těžký a nuzný život formuje jejich charakter, jsou agresivní, neambiciózní a neschopní vystoupit z tohoto „životního bahna“ a začít žít jinak. Jimmy se živí jako prodavač cukrátek na tržišti, a ačkoliv má vysokoškolské vzdělání, nechce napínat vlastní úsilí k intelektuálnímu výkonu. Namísto toho svou necitlivou ironií deptá svou ženu Alison. Vzali se spolu z lásky, ona neodolala jeho mužnému šarmu, on její kráse a pohádkovému původu. Alison skutečně pochází z jiného světa: je dcerou vysloužilého důstojníka z Indie. Její rodina reprezentuje to, proti čemu Jimmyho souputníci brojí: dobře zajištěnou třídu, která má prostředky, aby hýbala chodem společnosti. Přes všechnu moc, kterou její společenské zázemí představuje, je ona sama neschopná činu, nevzdělaná a bezradná. Jediným reálným třídním bojem, který se tak ve snímku odehrává, jsou intenzivní manželské hádky. Osamělost a nepochopení je leitmotivem tohoto díla. 

Sám režisér Tony Richardson se v mnohém podobá francouzským kolegům z Cahier du cinéma. Jeho cesta k divadelní i filmové režii vedla přes uměleckou kritiku. Před svým celovečerním debutem Ohlédni se v hněvu se prosadil v divadelním světě. Uváděl neobvyklé hry, které reflektovaly poválečnou změnu životního stylu. Experimenty autorů Johna Osborna, Eugène Ionesca nebo Samuela Becketta byly výsměchem oblíbeným veselohrám z aristokratického prostředí, které zakrývaly skutečnou tvář tehdejšího světa.

Nejvýznamnějším snímkem britského sociálně-kritického proudu se stala Richardsonova Osamělost přespolního běžce (The Loneliness of the Long Distance Runner, 1962), adaptace povídky Allana Sillitoea. Mladý kriminálník je zavřen do polepšovny, cílem je proměnit ho v řádného a pracujícího člověka.

Kinematografie kuchyňského dřezu byla, přes svou nespornou originalitu, krátkodobým trendem. Většina těchto filmů nebyla divácky úspěšná, a tak se tvůrci po necelých deseti letech pozvolna odvrátili od surového realismu. Dědictví britské nové vlny přesto dodnes přežívá v tvorbě věnující se sociálním tématům. 

Přidat komentář