Pardon, nezastihli jsme vás – Režie Ken Loach

Novinka filmového klasika Kena Loache, režiséra filmů jako Pršící kameny, Země a svoboda nebo Já, Daniel Blake odráží dnešní svět v tom nejrealističtějším světle a popisuje příběh obyčejné rodiny, která dosud dejme tomu fungovala. Problém však nastává ve chvíli, kdy je otec nucen přijmout nevýhodnou pracovní nabídku, aby uživil rodinu. Komorní psychologické drama se skvěle vystavěným dějem a vážným tematickým podtextem vstupuje do českých kin již 7. listopadu, a to pod distribuční značkou Film Europe.

Obraz soudobé Británie. Čtyřčlenná rodina žije na okraji města vcelku poklidným životem a díky finanční krizi deset let zpátky se máchá v dluzích. Syn v pubertálním věku sice není nejvstřícnější, ale je přece v pubertálním věku, takže je jeho nezájem o rodinu přehlížen. Mladší dcera ještě vidí v rodičích své vzory a snaží se jim být stále nablízku. Matka pracuje jako pečovatelka s nuzným platem a hlava rodiny, čtyřicetiletý Ricky, právě dostává nabídku, jak celou rodinu vytáhnout z dluhové pasti. Zdánlivě nenáročná práce soukromého kurýra však záhy ničí všechna dosud vystavěná rodinná pouta.

Excelentní studii postupného krachu rodiny se Loach snaží zachytit téměř dokumentární kamerou (za kterou stál Robbie Ryan, nominant na Oscara za Favoritku), kdy na postavy shlíží z větší výšky, v jednotlivých scénách je snaha o co největší realističnost podtržena absencí umělého svícení a úplným balancem na hraně dokumentárního a hraného filmu se stávají sami protagonisté – málo okoukané tváře či přímo neherci. To je jeden z velkých kladů snímku Pardon, nezastihli jsme vás. Nejen, že se Loachovi podařilo objevit nové herecké naděje v podání dětských hrdinů Rhyse Stonea a Katie Proctor, manželky Debbie Honeywood nebo drsného šéfa Rosse Brewstera. Primárně je však dokázal tak dobře režijně uchopit, že divák nevěří svým očím, když se dozvídá, že se jedná o jejich první filmové role vůbec.

Loach mimo těžké téma rozpadajících se rodinných vazeb nezapomíná zmiňovat ani jednotlivé fragmenty, díky kterým k tomu dochází. Jedním je jasná kritika kapitalismu, kdy místo podstatných věcí řeší postavy pouze finanční ztráty, což je určitě jedním z problémů dnešní doby. Druhým je pomyslná obžaloba fakturantského systému, který odmítá jakoukoli odpovědnost a namísto toho své zaměstnance tlačí ke stresu. Třetím fragmentem je sporadický pohled na dnešní mládež, pro kterou víc než cokoli jiného, znamená mobilní telefon a život na sociálních sítích. Rodiče nejsou schopni pochopit jejich svět, zvláště když oba pracují přes deset hodin denně a na rodinu jim už vůbec nezbývá čas. Ještě k tomu jim všichni okolo kladou klacky pod nohy. Pubertální syn je po svých excesech vyloučen ze školy a zapsán na trestní rejstřík. To je pro hlavu rodiny absolutní tečka.

Smutný obraz doby se Loach nesnaží nijak přikrášlovat, naopak někdy možná až drsně nastavuje vyšší laťky a cíle, kterých postavy musí dosahovat a procházet skrz ně. Dalo by se říct, že některé situace žene do nepřirozených extrémů. Jedná se spíše o posledních pár minut, které možná mají ukázat Loachovu předpověď pro budoucí léta. A primárně, jestli a pokud, Velká Británie podstoupí brexit.

 

Velká Británie / Francie / Belgie, 2019

Přidat komentář