Šašek, nuzák, gangster i anděl – herec Tom Waits

Spousta hudebníků se pokoušela uchytit u filmu, od Elvise přes Dylana po Debbie Harry. Většina si ušila z ostudy kabát. David Bowie nepřestal být Bowiem, Mick Jagger hlavním ksichtem Stones, Blixa Bargeld černokněžníkem Einstürzende Neubauten, nedej bože popové stars Madonna či Beyoncé a v našem teritoriu Karel Gott nebo Helena Vondráčková. Tom Waits ale herec je!

V létě 1977 při turné k desce Foreign Affairs začal Waitspoužívat na pódiu filmové kulisy (např. pouliční lampu, o níž se při koncertech opíral) a toužil po tom, aby z přebalu alba na posluchače dýchla nálada klasických černobílých filmů, která jecítit z většiny písní desky. Tehdy chodil s herečkou a zpěvačkou Bette Midlerovou. Přes rozdílný přístup k hudbě tyto dvě odlišné persony spojovala přinejmenším jedna věc – oba byli velkými fanoušky filmu.

Už za studií na střední škole v San Diegu chodil Waits snad obden do biografu Globe, kde hltal jeden film za druhým.„V tý tmě to byl pocit, jako bych se s další partou lidí uložil ke spánku a oddával se filmovýmu snění. Uvnitř kina jsem se cítil v bezpečí před tím hrůzostrašným světem.“ Když pak v 70. letech jezdíval na turné, většinu času trávil sledováním zapomenutých hollywoodských filmů v televizi. Waitsův kamarád Chuck E. Weiss vzpomínal, jak Tom dokázal na večírcích citovat mnohaminutové pasáže třeba ze slavného filmu-noir Double Indemnity (Pojistkasmrti, 1944, r. Billy Wilder), že prý „celej scénář tohohle filmu uměl zpaměti“.
Na střední pojal vážnou myšlenku, že se stane profesionálním fotografem. Byl do toho pořádně zažraný. Pořídil si několik aparátů, vydával se do centra San Diega, fotil somráky a pokoušel se vystavovat své snímky, kde se dalo. Jeho zápal k focení postupně opadal s intenzivnějším zájmem o hudbu. Foťáky prodal, aby měl na hodiny piana. Ovšem základy provizuál, pro výrazovou dramatiku gest a důležitost načasování každého pohybu při ztvárnění role, jež si piloval sledováním filmů a fotografováním, byly skvělým vkladem. Koncertní vystoupení Toma Waitse jsou pokaždé nejen hudebním a emočním zážitkem. Waits každou píseň i unikátně herecky odžije a převede tím text až do fyzické podoby. Stejně tak své filmové role.

V HLEDÁČKU REŽISÉRŮ – SYLVESTER STALONE A PRVNÍ DOKUMENT
Rok před vydáním Foreign Affairs zahrnul Toma Waitse režisér Hal Ashby do užšího seznamu kandidátů na titulní roli v chystané biografii Bound for Glory (Cesta ke slávě, 1976) o waits_12folkové legendě Woodym Guthriem. Výběrovým sítem ovšem neprošel, stejně jako další oslovení včetně Boba Dylana nebo Tima Buckleyho, a roli nakonec získal David Carradine. První herecká zkušenost přišla z poněkud jiných vod. Jeden večer Waitse v klubu Troubadour oslovil Sylvester Stalone: „Budeš hrát ožralýho pianistu v irskýmbaru, to by pro tebe měla bejt hračka,“ vzpomínal Waits na herecké začátky. „Chtěl jsem radši někoho rozsekat sekerou, ale nějak se začít musí.“ Sly Stallone tehdy sbíral slávu po Rockym (1976) a ve Warner Bros. mu zatepla nabídli, ať zkusí vlastní režii. Paradise Alley (Cesta k ráji, 1978) je kupodivu celkem zdařilé dílko, odehrávající se v newyorské Hell’s Kitchen 40. let. Waitsův Mumble v mezihrách příběhu coby pianista pokašlává, plive kolem sebe a atmosféře filmu dodává správnou špínu doby. Po čase sice alibisticky podotkl, že roli vzal hlavně kvůli penězům, ale cenná zkušenost, jaké je to stát před kamerou, se mu náramně hodila. „Přišel jsem tam, tři tejdny dřepěl za piánema pak valil dom.“
Na jaře 1978 při evropském turné k desce Blue Valentine přesvědčili Waitse rakouští nezávislí filmaři Rudi Dolezala Hannes Rossacher k natočení hodně ulítlého dokumentu TomWaits: A Day In Vienna. Půlhodinová experimentální féerie je opravdovým unikátem – vhledem do tehdejší Waitsovy mysli.Bylo to období jeho vrcholného vyčerpání z chlastu, rozchodů,tvůrčího zacyklení a přemýšlení o úniku z L.A. „Chlastal jsem, hulil jak fabrika, dlouho ponocoval. Potřeboval jsem zvolnit, šloto se mnou z kopce.“ Dokument obsahuje kusé záznamy živých vystoupení, porůznu rozbité či zdvojené obrazy pod Waitsovo vyprávění o brigádě u benzínky, o věčně ožralém saxofonistovi, přičemž pantomimicky předvádí sólo na trubku a chrchlavě sketuje… Po návratu do USA opravdu sbalil kufry, odjel do NewYorku a s pomocí psychiatra se snažil přestat pít.

FEMME FATALE Z COPPOLOVY KANCELÁŘE
V New Yorku bydlel v hotelu Chelsea. Tam ho telefonátem překvapil Francis Ford Coppola, jehož mistrovské dílo, gangsterský opus The Godfather (Kmotr, 1972), se stalo určujícím filmem 70. let. Režisér v roce 1979 koupil za 7 milionů dolarů opuštěné studio Hollywood General, které přejmenoval na Zoetrope a hodlal z něj udělat „studio orientované na kulturu a herce, které bude točit smysluplné filmy“. Coppola chtěl od Waitse složit hudbu k připravovanému filmu One from the Heart (1981), jenž měl být postavený na hudbě a „mužské a ženské hlasy by symbolizovaly myšlenky a pocity svých postav.“ Měl to být značně stylizovaný pohled na skupinu lidí, kteří jsou skrze milostné vztahy navzájem propojeni v kýčovitém pouštním Las Vegas. Waits sedl na letadlo a 30. dubna 1980 byl zpátky v L.A.
waits_13V Zoetrope dostal vlastní kancelář, kde mohl sice v klidu pracovat, ale taky musel dodržovat pracovní dobu a morálku.Do té doby nikdy neskládal bez kapky alkoholu v krvi. „Dřepěl jsem u piána a byl úplně dutej, nic mě nenapadalo…“ Práci mu ztěžoval i sám Coppola, který každou chvíli měnil názor na propojení příběhu s hudbou. Režisérova prokletá věta k navržené hudbě pokaždé zněla: „Zkus to ještě jednou.“ Práce v Zoetrope měla pro Waitse ale také velmi důležitou přidanou hodnotu –jednoho jarního dne mu tam přinesla novou verzi scénáře mladá asistentka Kathleen Brennanová. „Někdo zaklepal, otevřel jsem dveře a bylo vymalováno.“ V létě se vzali.
Film, v němž kromě soundtracku dostal Waits i malou roli trumpetisty, dopadl katastrofálně a Coppola byl nucen ho stáhnout z kin. Stejnojmenné album hudby z filmu mělo mnohem větší úspěch. Spolupráce s Coppolou byla pro Waitse určujícím zlomem a Tom ho v podstatě považoval za druhého otce. „Myslím, že právě v tomhle období dokonale podlehl kouzlu filmu. Podle mě Toma fascinovala představa, že by semohl stát hercem,“ vzpomínal po letech Bones Howe, hudební producent studia Zoetrope. Waits tehdy nasával filmařinu všemi póry – odkoukával umění hereckého výrazu od mistrů řemesla a bral hodiny instrumentace filmové hudby u slavného Boba Alcivara. Od Coppoly dostal další, už větší role ve filmech The Outsiders (Ztracenci, 1983) – o bojůvkách pouličních gangů, Rumble Fish (Dravé ryby, 1983) – o násilí mezi mladistvými v jednom městečku na středozápadě USA, v němž si pro svou roli geniálního magora Bennyho mohl Waits sám napsat repliky,a gangsterce z vyšších kruhů Cotton Club (1984), kde si zahrál šéfa podniku Irvinga Starka.
Mezitím se Waits objevil v ekologicko přízračném thrilleru Wolfen (Vlci, 1981) režiséra Michaela Wadleigha, který se proslavil legendárním dokumentem Woodstock, a v kýčovité limonádě The Stone Boy (1982, r. Robert Duvall), kde kritika Waitse označila pojmem „do němoty zpitý chlap v lunaparku“.Z tohoto období lze zaznamenat ještě celovečerní dokument Poetry in Motion (1982, r. Ron Mann), který se pokouší představit „24 básníků v akci“ – dlužno dodat, že přepestrá směska všemožných druhů veršů a jejich forem, přednášených samotnými autory (mj. W. S. Burroughs, Amiri Baraka, GarySnyder, Ed Sanders, Helen Adam, Allen Ginsberg) a prokládaná záběry komentujícího Charlese Bukowského, je vpravdě špatně uchopeným pelmelem, nanejvíc ukazujícím neumělost autorských recitací, snad právě s výjimkou nade všechny vyčnívajícího Toma Waitse. Jak už bylo řečeno v úvodu, Waits, narozdíl od ostatních účinkujících, herec je.

JIM JARMUSCH, KONEČNĚ VELKÁ ROLE, KONEČNĚ CHARAKTERNÍ ROLE‘
S manželkou a dcerou se v roce 1984 přestěhovali do New Yorku.Rok předtím vydal desku Swordfishtrombones, na které začal poprvé využívat jako výchozí body spíš obrazy než nálady nebo postavy. Tento skoro filmový přístup ke skládání mu otevřeldo té doby skryté možnosti. V New Yorku se také seznámils nezávislým režisérem Jimem Jarmuschem a Johnem Luriem,občasným hercem a saxofonistou avantgardních The Lounge Lizards, s nímž si okamžitě padli do oka.
Rok nato Jarmusch nabídl Waitsovi jednu z hlavních rolí v černohumorném snímku o třech chlápcích uprchnuvších z louisianského vězení Down By Law (Mimo zákon, 1986). Mladý režisér napsal Waitsovi i Luriemu role přímo na tělo. „S Tomem máme podobné estetické cítění. Spojuje nás zájem o skromné a svým způsobem nevýznamné lidi,“ říkal Jarmusch. Pro třetí hlavní postavu italského, chaplinovského tuláka vybral Roberta Benigniho. Role vyřízeného rozhlasového diskžokeje Zacka padla Waitsovi jako ulitá. Příběh byl postavený na pouličních zjevech, které se tolik objevovaly v jeho písních. Jarmuschův přístup v práci s herci byl radikálně odlišný od Coppolova, od všeho, s čímse Waits při natáčení doposud setkal. Nechával totiž postavám vlastní řešení situací, což všem třem do velké míry vyhovovalo a mohl tak vzniknout příjemně uvěřitelný celek.
waits_14Následný rok hrál Waits ve filmu Candy Mountain (r. Robert Frank a Rudy Wulitzer) roli milionáře Ala Silka, bratra „zpropadeně nejlepšího výrobce akustických kytar v zemi“. Fotograf a filmař R. Frank byl jedním z Waitsových beatnických idolů, který se proslavil knihou fotografií z 50. let Američané o cestě z jedné strany pobřeží na druhou. Ale snad ani autoři filmu nevěděli, co tímto nepřesvědčivým dílem chtěli říct,a snímek zapadl bez povšimnutí, ovšem Waits zde během těch pár minut dokázal pro svou postavu vytěžit maximum. Zásadnější byla pro Toma Waitse silně charakterní role zcvoknutého vandráka skopčáka Rudyho po boku Jacka Nicholsona a Meryl Streepové ve filmu Ironweed (Jako nepoddajný plevel, 1987) oscarového režiséra Hectora Babenca – o důležitosti domova, bloudících duších, bezdomovcích, úzkosti, alkoholu, zasvěcení a vykoupení. Waits se neustále kroutí, všude se loudá, pohazuje rameny, jeho řeč těla je naprosto jedinečná.Na plátně s ním doslova ožil ponurý obraz života v bídě. Skvělá práce. „Hrál to výborně. Tom to prostě v sobě má. Mysleli jsme, že se každou chvíli sesype, upadne mu hlava, nebo tak něco,“řekl Nicholson o Waitsově Rudym. Herecký životopis se pěkně rozrůstal. Postava Rudyho znamenala mnohem větší průlom než účinkování v Down By Law, protože se konečně ocitl v hledáčku Hollywoodu coby vynikající herec charakterních rolí. Nadmíru spokojený Babenco pak obsadil Waitse i do svého eposu z deštného pralesa At Play in the Field of the Lord (Hráči na vinici Páně, 1991, Waits hraje zarostlého nájemného pilota Wolfa). Na podzim 1987 se s Kathleen opět vrátili do L.A.

SKVĚLÉ ČASY NÁJEMNÝCH VRAHŮ, POSTIŽENÝCH VETERÁNŮ, POLICAJTŮ A ŠÍLENCŮ
Skrze účinkování v pašerácké taškařici Cold Feet (Strach, 1989,hraje nájemného vraha Kennyho), zbytečném amatérském Bearskin: An Urban Fairytale (1989, hlavní role Silvy), volném pokračování Polanského Čínské čtvrti The Two Jakes (Dva Jakeové, 1990, r. Jack Nicholson, rolička policajta), etudce postiženého veterána z Vietnamu v Gilliamově The Fisher King (Král rybář, 1991) a „hostování“ ve 24. sérii kresleného fenoménu The Simpsons si geniálně zahrál nepřehlédnutelnou roli šíleného hmyzožrouta Renfielda v Coppolově postmoderně pojatém Draculovi (1992). Pro mne bezkonkurenčně nejlepší Waitsův výkon a pro Waitse jeho slovy „masochistická nirvána“,v níž musel „nahlédnout do temnejch zákoutí svý duše“.
waits_15V roce 1991 se opět rozhodl přestat pít alkohol a s rodinou se přestěhoval do městečka Valley Ford v Kalifornii, kdežije dodnes. Waits se zklidnil, podíval se na seznam svých dosavadních rolí a dospěl k závěru: „Vlastně se za herce ani nepovažuju. Občas hraju, ale nevěřím si tolik, jak by si herec věřit měl. Aspoň jsem zjistil, že hraní ve filmech a skládání hudby se navzájem nevylučují.“ Přestal brát štěky v kdejakém braku a další role pečlivě zvažoval. Velký pocit naplnění mu přinesla postava opileckého řidiče limuzíny Earla Piggota ve filmu zkušeného Roberta Altmana Short Cuts (Prostřihy, 1993), jenž je dokonalým zobrazením mikrokosmu odcizení a tragikomiky s mnoha příběhovými liniemi, který v podstatě založil nový subžánr – losangelské povídkové filmy. „S Altmanem se mi skvěle spolupracovalo, je jako spravedlivej šerif ve zkaženým městě.“
Předtím si ještě odskočil do dvou nestandardních projektů svých přátel – Luriemu posloužil jako parťák v jednom dílu jeho TV série Fishing with John (1991) a pro Jima Jarmusche si zahrál dvojici s Iggym Popem v Coffee and Cigarettes III. (1995).Až v roce 1999 vzal roli vědce Dr. Hellera ve ztřeštěné žánrové parodii Mystery Men (r. Tim Burton pod pseudonymem KinkaUsher). Waits byl s rolí, kterou přijal jen kvůli Burtonovi, hrubě nespokojen a nadšení z herecké kariéry, tolik silné v 80. letech, postupně opadalo.

NÁVRAT TAJNÉHO ANDĚLA
waits_16K filmu se vrátil až v polovině minulého desetiletí. Nejprve si zahrál sám sebe v úvodní snové scéně Benigniho La tigre e laneve (Tygr a sníh, 2005) a pak mohl konečně a naplno představit své neiluzivní herecké mistrovství rolí „tajného anděla v Očistci pro sebevrahy“ ve filmu mladého chorvatského režiséra Gorana Dukiče Wristcutters: A Love Story (Sebevrazi: Love Story z onohosvěta, 2006). Fenomenální comeback. Alespoň pro mne.
Z Waitsovy filmografie dlužno zmínit ještě dva skvělé dokumenty – Bukowski: Born into This (2003), vynikající„bedekr“ jednoho z nejprovokativnějších spisovatelů 20. století,a Absolute Wilson (2006), portrét zřejmě nejdůležitějšího avantgardního divadelního režiséra současnosti Roberta Wilsona,s nímž Waits autorsky spolupracoval na představeních The Black Rider (1990), Alice (1992) a Woyzeck (2002). Domácí fanoušky zase potěší, že si Waits zahrál roli mefistofelského Mr. Nickav Gilliamově mysteriózním The Imaginarium of Doctor Parnassus (2009), natočeném v barrandovských ateliérech.
Ke svému prozatím poslednímu filmovému počinu Tom Wait spropůjčil „pouze“ hlas. Role vypravěče v 6minutovém A Brief History of John Baldessari (2012) je postavena na roveň všem ostatním filmovým složkám. Přestože o Baldessarim, kmotru konceptuálního umění, by se s přehledem dal natočit dlouhý dokument, vyšvihli zde autoři Ariel Shulman a Henry Joost na stopáži běžného traileru životopisné dílo, nemající v historii filmu obdoby. Stylisticky nápadité rychlé prostřídávání videa s animací a skokovými střihy fotografií pod vrstevnatě intonovaný hlas Toma Waitse. Tajemství zůstávají zachována, prostor pro divákovo pátrání taktéž. Geniální! Proč encyklopedicky a školometsky v dlouhých ilustračních krocích odhalovat: narodilse, vytvořil, ovlivnil, byl oceněn?Krom této skvělé práce si Tom Waits v témže roce zahrál další z důležitých rolí – gangstera Zachariáše s králíčkem – v černohumorném filmu Seven Psychopaths (Sedm psychopatů) režiséra Martina McDonagha, autora skvěle stylové a drze nekorektní gangsterky In Bruges (2008). Šedý bard tedy snad s herectvím nekončí.

Projekci filmů s Tomem Waitsem Sebevrazi: Love Story z onoho světa (18. 12. 2014)a Sedm psychopatů (8. 1. 2015) můžete navštívit v čítárně Unijazzu, Jindřišská 5, Praha 1, vždy od 19:00.

Přidat komentář