Takové to léto

Režie Denis Côté, Kanada, 2020, 137 minut

Snímek Takové to léto (Un été comme ça, 2022) vzbudil na Berlinale velký divácký ohlas, na který navázal i v dozvucích na letošních Karlových Varech a festivalu Be2Can. Be2Can je festival, který každý rok přináší do českých a slovenských kin výběr toho nejlepšího, nejdiskutovanějšího a nejpopulárnějšího ze tří vůbec nejvýznamnějších kinematografických událostí: festivalů Berlinale, Biennale a Cannes. Takové to léto je v pořadí osmý celovečerní film Kanaďana Denise Côtého. Zajímavé je, že nevystudoval filmovou praxi, ale dostal se k natáčení z pozice filmového kritika. Je proto pochopitelné, že jeho filmy se snaží o umělecký a myšlenkový přesah, experiment a tak trochu o to, nejít s hlavním proudem.

Tři ženy, které mají problém se svou destruktivní sexualitou, jedna útulná letní chata a překrásná kanadská příroda. „Nepřijely jste se sem léčit. Nejsou zakázané myšlenky na sex a ani sexuální chování. Nejste nemocné,“ říká na uvítanou terapeutka, která s děvčaty stráví následujících 26 dní v rezidenci. Mobily jsou zakázané, je naplánovaný jen jeden den volna. Hlavním cílem je utvořit sevřený svazek s terapeuty, ve kterém mohou dívky sdílet svá traumata a snad dojít k lepšímu poznání sama sebe.

Geisha (Aude Mathieu) se živí jako prostitutka. Nosí svůdné gothic oblečení, vyholila si hlavu, aby mohla nosit černou paruku s ofinou (po které prý muži šílí) – snaží se dělat cokoliv, aby se zalíbila opačnému pohlaví, a vždy se jí to, i když při tom sama sebe ponižuje, podaří. Leonie (Larissa Corriveau) je váhavá a klidná, v dětství ji její otec zneužíval a ona teď touží být pokořována a znásilňována během skupinových sexů s cizinci. Eugénie (Laure Giappiconi) má taktéž zraňující vztah k sexu, je impulzivní s uměleckými sklony – k vlastní přirozenosti a rovnováze se ale dokáže dostat jen za použití drog, na kterých je spolu se sexem závislá. Ve skupině se vyskytuje jediný muž Sami (Samir Guesmi), pracuje jako terapeut. Pro dívky ale znamená hlavně objekt, který jim připomíná jejich problém a ztěžuje jejich abstinenci. Je proto příznačné, že Sami jako jediná postava není jasně vykreslen a charakterizován – je skutečně jen předmětem touhy, pacientky v něm nic jiného nevidí. Kruh uzavírá německá terapeutka Octavie (Anne Ratte-Polle), ta řeší problematický vztah se svou vzdálenou přítelkyní a zároveň neustále naslouchá monologům Leonie, Eugénie a Geishy – ty se na oplátku nikdy nezeptají na její osobní život.

Takové to léto není smyslným snímkem o erotice, není ani konverzačním filmem plným otázek a odpovědí. Sama ho považuji za studii tradičního ženského postavení. Žen, které nežijí vlastní životy, a naopak se snaží stylizovat do představ okolí. Jejich závislost na destruktivním sexu jim nezpůsobuje slast a potěšení, naopak je zdrojem utrpení. A přesto sex neustále vyhledávají a nechávají se ponižovat od mužů, kteří je ani neznají. Během jednoho dne volna, když už se pobyt chýlí ke konci, se každá z děvčat zařídí po svém, tak jak byly zvyklé: jdou ukojit své sexuální strádání. Léčba je tady rovnou odsouzena k neúspěchu. Poslední večer v chatě ale možná dojdou k uvědomění, kdo vlastně jsou a co si od života přejí. Dokážou to ale pojmenovat a prosadit?


Autorka článku: Anna Šípová

Přidat komentář