TBH

režie Lucia Kajánková

Česko, 2022, 10×10–17 minut

Česká televize navazuje na současné celosvětové trendy a pro webovou platformu iVysílání nechala natočit první hraný webseriál TBH (2022). Lucia Kajánková se v něm věnuje problémům dnešních dospívajících, představuje rozmanité nestereotypní charaktery a vykresluje autenticky prostředí, které je obklopuje.

Všechno začíná střeleckým útokem na brněnské střední škole. Naštěstí nikdo nezemřel, ale událost všechny poznamenala zásadním způsobem. Kajánková spolu se scenáristy (šesti svými studenty z pražské FAMU) vypráví příběh ve dvou časových rovinách: na jednu stranu ji zajímá, proč k útoku vůbec došlo, na druhou stranu ale zjišťuje, jak to studenty poznamenalo. Vytyčuje tak šestici hlavních postav, na jejichž půdorysu a vzájemných vztazích vše sleduje: Mája je chodící encyklopedie a levicová intelektuálka, Nessa věčně sarkastická a nepřístupná, Luky roztomilý kluk zmatený svojí orientací, Pavel nepřiznaný gay, o kterém to všichni vědí, Tonda tichý kluk žijící ve vlastním světě a Tom třídní fuckboy, kapitán florbalového týmu.

Každá z epizod se více věnuje některé z postav, čímž jsou jejich charaktery prohloubeny. Scénář funguje jako skládanka: s každým dalším dílem divák prostupuje do problémů, které se ve škole děly, až postupně začíná chápat motiv útočníka. Scénář napsala šestice scenáristů spolu s režisérkou v takzvaném writers-roomu. Jedná se o model, který se na západě běžně používá, ale v Česku je spíše unikátní (je logicky finančně náročnější). Scenáristé se tak scházeli – nejdříve prezenčně a od nástupu pandemie přes zoom – a psali příběh a dialogy ve skupině. Každý zároveň „kopal” za svoji oblíbenou postavu, aby bylo jejich jednání, motivy a chování logické.

Stěžejní pro výsledný desetidílný seriál jsou herecké výkony. Kajánková posbírala své herce na různých konzervatořích po celé republice, většina z nich se neznala dopředu a poznali se až na castingu, kde s nimi Kajánková zkusila improvizaci. Scénář se po finálním výběru obsazení ještě znovu přepsal, tentokrát přímo hercům na tělo. Režisérka potřebovala, aby se herci se svými postavami sžili: ještě před samotným natáčením je nechala psát si ve skupinovém chatu s dalšími jako trénink, herci zároveň dostali za úkol vytvořit si podle své postavy hudební playlist, který budou poslouchat, když třeba někde jejich postava půjde se sluchátky. Mají tak na výsledku zásadní podíl: velká řada scén v seriálu je improvizovaných, mnoho dialogů se vymyslelo až na místě, několik písní ze soundtracku vybrali herci sami, aby odpovídaly vkusu jejich postav.

TBH je v českém kontextu zásadním dílem, které promlouvá k náctiletým bez toho, aniž by jejich problémy patetizovalo (Uzly a pomeranče, 2019) či je popisovalo roztříštěně a zmateně (Smečka, 2020). Přesně ví, ke komu promlouvá, a tak se až na malé výjimky nezajímá o rodiče nebo učitele. Všechnu svoji pozornost směřuje na mladé lidi poznamenané útokem, kteří navíc vyrůstají v době, kdy je reálný život stejně důležitý jako život na sociálních sítích, a všechno kolem se nenávratně mění. Je to autentická a důvěryhodná výpověď o současné mladé generaci, svým stylem komukoli přístupná.

Přidat komentář