The Plastic People Of The Universe/dokumentární film Jany Chytilové

Guerilla Records, 2020, 74 minut + bonusy

Dokumentární film Jany Chytilové mapuje historii Plastic People a jejich přesvědčivý návrat na hudební scénu v letech 1997–1999. Režisérka byla spolu s kameramanem Miroslavem Vránkem u toho, když se dosud rozhádaní muzikanti na žádost Václava Havla znovu sešli a v lednu 1997 vystoupili ve své klasické sestavě. Po regulérním obnovení kapely pak začala zpětně natáčet vzpomínky na dramatické dějiny souboru, prokládané archivními záběry. Vznikl tak vyvážený a působivý celovečerní dokument. Film se promítal v kinech, běžel i v televizi; na DVD vychází s dvacetiletým odstupem, ovšem doplněn o dosud nepublikované materiály.

Bonusová sekce DVD je rozdělena na pět částí, všechny jsou pozoruhodné. První část je záznamem koncertu, který vlastně vznik filmu nastartoval: vystoupení ve Španělském sále Pražského hradu ke 20. výročí Charty 77. Plastici tehdy hráli pět písní, tady jsou dvě: Prší prší a Magické noci. Ještě dříve však Jana Chytilová natáčela při zkoušce PPU v domě rodičů Jana Brabce na Zbraslavi, jen krátce před koncertem na Hradě. V této sestavě se sešli po dlouhé pauze – předtím si tak zahráli v březnu 1982, pár dní před Brabencovým odjezdem do exilu.

Sekce Mimo pódium ukazuje, že v roce 1997 se kromě Hlavsy nikdo z členů skupiny hudbou neuživil. Například Pepa Janíček je natočen při rozvážení obědů do mateřských škol. Hladové děti při jeho spatření šťastně volají: „Pan Oběd, pan Oběd!“ Následují ještě rozhovory s Václavem Havlem a Věrou Jirousovou. Jak už to tak bývá, některé záběry získaly jiné vyznění než ve chvíli, kdy vznikaly. Mejla Hlavsa je zachycen při pilném sportování – jezdí na kole a přitom volá: „Co se pro své zdraví naděláme… A najednou ryc! Smrt je za dveřmi!“

Mejla se sice ještě dožil dokončení filmu, ale na premiéře v únoru 2001 už být nemohl. S odstupem času se kvality tohoto cenného dokumentu ukazují ještě zjevněji než v době, kdy vznikl.

Přidat komentář