Tiny Tim – King for a Day

režie Johan von Sydow, Švédsko/Chorvatsko/Norsko/USA, 2020, 78 minut, VOD od 23. dubna 2021

Překvapivě konvenční biografický dokument kombinuje archivní záběry a fotografie s animací, aby představil megapodivína popkultury před i potom, co se dostal na vrchol šoubyznysu, když se v živém vysílání talkshow Johnnyho Carsona The Tonight Show oženil se svou první ženou, modelínou Victorií Budingerovou aka Miss Vicki (šlo o druhou nejsledovanější událost v TV roku 1969 po přistání Apolla 11 na Měsíci) a 30. listopadu 1996 při performanci své nejslavnější písně Tip-Toe Through the Tulips zemřel na infarkt přímo na pódiu klubu First Avenue v Minneapolis s ukulele v rukou, kteréžto záběry jsou morbidně zařazeny do filmu.

V počátku zvíme, že Hebert Butros Khaury alias Tiny Tim, tento popový artefakt šedesátých let, který hrál na ukulele a zpíval falzetem, měl od dětství jasnou představu „být někým“. Setkáváme se s kontrakulturním aktivistou a klaunem Hughem Romneyem aka Wavym Gravym, který Tinyho objevil v newyorském obludáriu na Times Square a angažoval ho do své proslulé komuny Hog Farm, kde se další člen této anarchoparty Charles Manson prohlásil za Tinyho skalního fanouška. Ve freak show tehdy vystupoval pod prdlým jménem Larry Love The Human Canary a míval srandovní kvádro a krátké vlasy. Charakteristické vlnité hipícké háro zapustil až po přesunu do LA. 

Dokument ukazuje velmi americký a často tragický osud, kdy člověk začíná na dně a dostává se na vrchol, aby nakonec opět skončil na dně. Začalo to nešťastným dětstvím. Tinyho ultrakřesťanským rodičům se nelíbil synův netradiční vzhled a androgynní vystupování, ale tyto na svou dobu neobvyklé vlastnosti se staly jeho největší předností. Jakkoli by se svou image hodil do konce 60. let, vystupovat začal už dekádu předtím, kdy být divný bylo skoro politickým činem. Průlom nastal brzy poté, co si nastavil myšlenku „musím zpívat jako slaboch“. Byť v mluvě s běžným mužským hlasem, vymyslel si trade-mark falzetového zpěvu. Dlužno dodat, že intonačně bezchybného. Tímto svým queer stylem připravil půdu pro umělce jako David Bowie nebo Prince, tvrdí dokument, a do jisté míry oprávněně. Ve filmu se objeví i ukázky jeho zpěvu s „normálním“ hlasem. A to jak z počátku 50. let (Elvis se právem mohl cítit ohrožen), tak i koncertních záznamů z půle 90. let, kdy s přehledem vystřihne jazzově swingovou podobu zeppelinské Stairway to Heaven a jeho cover People Are Strange je snad lepší než od Doors… 

Film jede chronologicky. Nad archivními fotkami ze starších rozhovorů mluví Tiny o dětství a rodině. Narodil se 12. dubna 1932 v New Yorku imigrantským rodičům. V roce 1914 prchl jeho křesťanský otec z libanonského Bejrútu, židovská matka zas před pogromy z ruského Brestu. V šesti letech se učil na kytaru, od jedenácti přidal housle. Potom skok od účinkování ve freak show, přes získání nahrávací smlouvy, kamarádství s Bobem Dylanem (ten ho chtěl obsadit do filmu jako šéfa cirkusu!), Frankem Sinatrou a milcem všech podivínů Andym Warholem. Objevoval se ve filmech, mj. v hudebně dokumentárním úletu Barryho Feinsteina You Are what You Eat (1968) o scéně Haight-Ashbury a vrcholící éře hippies. Stejný rok vydal první album God Bless Tiny Tim, kterou NY Times opěvovaly jako „jedno z nejoslnivějších alb programové zábavy, které se objevilo od doby, kdy Beatles představili nový žánr popu s deskou Sergeant Pepper´s Lonely Hearts Club Band“. Což na dobových záznamech Tiny Tim půvabně zlehčuje. Po úspěších přišly ontologické zmatky z nezvládnuté raketové slávy. Rozvedl se, cpal do sebe hrsti kdejakých pilulí, nechal se zmlátit Donaldem Trumpem a jeho kariéra šla rychle z kopce. Když umírá na pódiu, je odulý, ba spíš nafouklý coby karikatura svých obludárních počátků. Sice se skvělým hlasem, ale bez dolaru v kapse. Vsuvky z jeho deníkových záznamů ve filmu namluvil (do kontra vší prdlosti) velmi vážným hlasem mistrův duchovní nástupce a parodický zpěvák Weird Al Yankovic. Tyto kousky jsou veledůležité, neboť vpravdě odkrývají utrpení, které lze jen těžko vidět za šoumenskou, rozuměj veřejnou, fasádou lehkovážnosti. Jsou silným dramatickým gró o jeho kariéře, víře, milostném životě a vnitřních konfliktech „dvojího života“. 

Tiny Tim byl jedním z tajemných políček mozaikového rébusu zahlcených 60. let, a pravda, tímto snímkem hodně odkrytým. Český Američan Martin Daniel, syn génia filmové pedagogiky Františka Daniela, napsal důsledně naplněný scénář na bázi knižní biografie spoluproducenta filmu Justina Martella Eternal Troubadour: The Improbable Life of Tiny Tim a švédský režisér Von Sydow jej zpracoval v klasické formě typu „možná jste to nevěděli“. A to je v pořádku. Tohle jsme fakt nevěděli. Douška k domácí tvorbě: když porovnáme, co se u nás maskuje za dokumenty, byť jde o reportážní publicistiku, a čemu se tu říká „časosběrné dokumenty“ (mj. odnepaměti nedotknutelné a stále chrlící paní Třeštíkové), je tento konvenčně a klasickým způsobem stavěný film ryzím dokumentem.

Přidat komentář