Tom Waits pod drobnohledem

Tom Waits Under Review, 1983 –2006, An Independent Critical Analysis (Sexy Intellectual, DVD, 81 minut, 2007) je dobře udělaný britský dokumentární film podrobně zkoumající autorovu tvorbu a nahrávky za ono třiadvacetileté období. Autoři sice na obalu uvádějí, že film nebyl autorizován Waitsem, jeho manažery ani nahrávacími společnostmi, dali však dohromady panel erudovaných amerických a britských publicistů, kritiků a expertů, kteří se Waitsem dlouho zabývají a kombinací jejich názorů a hledisek, doplněných řadou často nesehnatelných klipů, filmových záběrů, fotografií nebo úryvků z dobových interview. Film je dokumentem přinášejícím nové pohledy a reflexi Waitsova umění i pro zasvěcené posluchače. Rámec dokumentu tvoří devět kapitol chronologicky mapujících Waitsův umělecký vývoj na pozadí jednotlivých alb od Swordfishtrombones přes Rain Dogs, Frank’s Wild Years, Big Time, Bone Machine, The Black Rider, Mule Variations, Blood Money/Alice až po Real Gone (2004). Každá deska je posuzována v rámci dobového kontextu vývoje populární hudby a je na ní dokazováno jak se Waits vyhnul ,vyhoření‘ tím, že neustále hledal a experimentoval s novými hudebními a výrazovými formami, čímž, na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, dokázal udržet svoji relevanci i pro další generace nadšeného publika. Mezi diskutéry se zde například objevuje jeho producent Bones Howe, pod jehož vedením Waits nahrál své znamenité rané desky s nostalgickými baladami z druhé poloviny 70. let a se kterým se rozešli v roce 1983, kdy Waits pod vlivem Kathleen Brennan, se kterou se oženil v roce 1980,  začal koncepčně směřovat jinam. Dokument přesvědčivě demonstruje, jak velký vliv na Waitsovu tvorbu Brennan měla a má, kdy jemu, v podstatě hudebnímu konzervativci, ukazovala stále nové a nové formy, výboje a oblasti kam umělecky směřovat a v podstatě, dle názoru diskutujících, ,validovala‘ vše, co Waits od té doby vytvořil. Oficiální Waitsův životopisec Brit Patrick Humphries tak například na vzácném klipu Swordfishtrombones dokazuje Waitsovo náhlé okouzlení názvuky esoterického kalifornského komponisty ze 40. a 50. let Harryho Partche. Robert Christgau, hudební redaktor Village Voice, zase přirovnává dnešní politickou situaci v Americe téměř k fašismu a tvrdí, že ve svých „válečných písních o násilí“ jako Day After Tomorrow či Hoist That Rag z alba Real Gone (2004) Waits dává najevo svůj politický vztek nad Bushovou administrativou a válkou v Iráku. Každopádně jde o zajímavý dokument, který je dále doplněn interaktivním kvízem a odkazy na další podobný materiál, jakým jsou třeba Waitsova interview na CD.

Přidat komentář