-123MIN.: Les

Myslím, že největším překvapením pro všechny bude, že celá deska bude nazpívaná v češtině,“ uvedl kytarista a zpěvák Zdeněk Bína v rozhovoru pro UNI (vyšel v srpnovém čísle). Ve skutečnosti jde pouze o jedno z několika překvapení obnovené kapely -123 min. Překvapením číslo dvě je výraznější role akustické kytary než na starších nahrávkách a překvapení do třetice – titulní skladbu Les prosvětluje trubka pozvaného Erika Truffaze.

 

„Všude jsou rozbouřené vody a já cítím, že hudbou mohu do těch vod vnést klid, naději, snahu o mír,“ řekl také Bína, který je tentokrát výhradním autorem hudby i textů. Jeho dlouholetý spoluhráč Fredrik Janáček se tak může soustředit pouze na basu, která dál zůstává výrazným, i když v některých klidnějších písních možná lehce upozaděným nástrojem. Nový bubeník kapely Dano Šoltis dostává prostor od prvních taktů alba a jeho souhra s duem Bína–Janáček se moc dobře poslouchá.

 

Hudebně jsou z alba znát jak Bínovy zkušenosti z akustičtějšího sólového období (album Bird), tak zřetelná touha vrátit se do starých kolejí, znovu funkovat, groovovat. Rocková roztančenost dokonce přechází až v podivné disco se slovenským refrénem „Ešte sa nebudeme lúčiť“, stále však svázané s Bínovou charakteristikou dikcí a figurami Janáčkovy basy. Právě kontrast mezi touto pasáží písně Tou a „severskou“ Truffazovou trubkou ve skladbě Les ukazuje stylový rozptyl alba.

 

Třebaže Bínovy texty obsahují náznaky děje, stojí víc na pocitech než na příbězích. Převládá snaha přizpůsobit text duchu hudby, důležitou roli hraje zvukomalba, která se projevuje například zvýšeným výskytem dvojhlásky „ou“. V bookletu dala kapela přednost lesním fotografiím Zdeňka Bíny před texty písní, což je v tomto případě dobře. Slova se zde nedají oddělit od hudby a především od zpěvákova hlasu. Samostatně by ty texty asi neobstály, není to poezie, ale do příběhu Minut a jejich znovuzrození zapadají.

 

Indies Scope, 2019, 44:13

 

 

Přidat komentář