15 let WTII Records

Jméno Wax Trax! je na nezávislé scéně pojem. I po více než patnácti letech od definitivního konce tohoto vydavatelství na zvuk jeho kapel přísahá hromada kapel a pořádají se vzpomínkové koncerty. Pár měsíců před jeho definitivním skonem se jeho dlouholetý zaměstnanec Bart Pfanenstiel povil skomírajícímu rodiči dítko nazvané WTII Records. To se v tomto roce dožívá v dobré kondici patnácti let fungování. Tento Mejdan má znovu optimistický nádech. Co tě přimělo založit následníka Wax Trax!? Wax Trax! se dostalo v roce 1992 do velkých finančních problémů. Jediným způsobem, jak šlo celou mašinérii udržet v chodu, byl prodej. Značku koupilo vydavatelství TVT Records. Ovšem i to postupně začalo tlumit aktivity na nezávislé scéně a začalo se stáčet mnohem komerčnějším směrem. V roce 2001 tak poslalo koupenou značku definitivně k ledu. To mi bylo líto, a tak jsem pár týdnů po skonu Wax Trax! dal do pohybu monstrum nazvané WTII Records.

Zaznamenal jsem aktivity okolo Wax Trax!, třeba festival kapel, které zde vydávaly muziku nebo pop-up obchod. Stál jsi za těmito vzpomínkovými akcemi?
Ne. Za nimi stojí dcera Jimiho Nashe, jednoho z majitelů labelu, který zemřel v roce 1995 na komplikace spojené s onemocněním AIDS. V roce 2011 uspořádala vzpomínkový večer, kde hrála hromada kapel, které zde vydaly svoje zásadní nahrávky. A protože tři večery za sebou vyprodala klub Metro, s aktivitami dál pokračovala. Nejdříve otevřela pop-up verzi Wax Trax! obchodu a teď chystá dokument o činnosti táty a jeho parťáka nazvaný Monumentary. Jsem na něj docela zvědavej.

Co stálo za prvními kroky WTII Records?
Na začátku byl cíl uvést v licenci na trh několik zavedených evropských industriálních projektů. Měl jsem už z dob Wax Trax! rozjetou spolupráci se Stephanem Herwigem z Off Beat, který posléze založil label Dependent, a tak prvním albem nového vydavatelství byla americká verze nové desky temně elektronického projektu In Strict Confidence. Pokračovali jsme vydáními projektů Controlled Fusion, Melotron nebo bočáku HMB Daniela Myera z Haujobb. Už brzy jsme si ale našli nadějné domácí projekty jako State Of The Union nebo Stromkern, na které jsme začali také sázet.

Když už mluvíme o Stromkern, výrazné kapele elektroindustriální scény posledních dekády, fungují, nebo jsou jejich dny sečteny?
Mám za to, že je stále můžeme považovat za funkční projekt. Co vím, pracují na nějakém novém materiálu.

WTII Records ale nevydává pouze muziku. Staráš se také o koncerty svěřených kapel a dokonce máš za sebou i pořádání festivalu… Dokonce dvou. Jeden jsme uspořádali u příležitosti tří let fungování labelu, druhým jsme pak oslavili dekádu fungování vydavatelství. Jak je pro label důležitý fakt, že sídlí zrovna v Chicagu?
Určitě byl velmi významný především v začátcích fungování labelu. Vždyť právě tomuto městu se přezdívá kolébka amerického industrialu. Touhle muzikou to tu i po letech žije, takže si nedovedu představit, že by měl být domov labelu někde jinde.

Co se stalo, že po prvních pěti letech fungování label uhnul směrem k více industriálně rockové muzice?
Takový byl tehdy trend. Většina doposavad funkčních čistě elektronických kapel tehdy začala do své hudby implementovat menší či větší porce rocku. Navíc se vyrojili noví dravci jako The Qualia, Stiff Valentine nebo SMP a ti mě opravdu zaujali. Nešlo se téhle vlně vyhnout a u některých projektů jsem se ani moc nebránil. Vedle toho je ale třeba zdůraznit, že jsem velký fanda synthpopu, který WTII Records také vydávají. Zvláště si cením například nových deset Stars Crusaders nebo State Of The Union.

Jak je dnes těžké vést takto zaměřený label?
Situace je úplně někde jinde, než když jsme s vydavatelstvím začínali. A jako vždy, na změnách jsou dobré i stinné stránky. Digitální věk přináší hromadu variant, jak s muzikou naložit. Vydat na CD, na vinylu nebo jen jako download v digitální Čilý industriální potomek podobě? Osobně miluji hudbu zabalenou do pořádného obalu. Z toho důvodu se v letošním roce po strašně dlouhé době znovu vydáme tu a tam cestou vydání asfaltových desek. Ale je to těžké. Tu a tam najdeme naše nové desky zadarmo ke stažení ještě dřív, než je strčíme na oficiální prodejní portály.

WTII Records ale tu a tam realizuje free download kompilace…
Ano, to máš pravdu. Je to ale především snaha zaujmout v oblastech a místech, kde o nás lidé nemají ani tušení. Kompilace tohoto druhu mohou představit nejen label jako takový, ale také řadu jednotlivých umělců. Tím, že je zdarma ke stažení, je jednoduše dostupná, člověk nemusí jako dříve objíždět svět, aby o sobě dal vědět. Já rád běhám a pokaždé u toho poslouchám muziku. Tak si představuji, že to má spousta lidí podobě. Běží a nasávají do sebe neznámé slasti. (smích)

Pak je tu ještě problematika streamování. Jaký máš názor na existenci portálů jako Spotify, Deezer a dalších?
Rozumím logice s jakou je celý byznys veden i proč je pro řadu posluchačů tento způsob zajímavý. Pokud chce někdo používat tyto kanály jako marketingový nástroj, proč ne. Co ale streamingu zazlívám je fakt, že odnaučuje definitivně lidi za hudbu platit. Dělá z ní kulisu proloženou reklamou a to si hudba jako taková nezaslouží.

Jsou některé labely, které se rozhodly se streamingovými portály nespolupracovat. Třeba blízký label Projekt Records….

Co považuješ za prozatím největší úspěch WTII Records?
My nejsme vydavatelství postavené na úspěchu jednoho projektu. Špatně se mi tedy vybírá pár konkrétních příkladů. Cením si dlouholeté spolupráce se Stromkern. Mám také radost z toho, co se nám podařilo vydat v poslední době. Výtečnou deskou se prezentoval projekt ESA (Electronic Substance Abuse) nebo Chant.

A na co se můžeme těšit v roce oslav patnáctého výročí fungování labelu?
Už teď je jasné, že vydáme nová skvělá alba. Debutovat u nás bude projekt nTTx kombinující EBM s temnějším elektropopem a vydáme řadu dalších desek, jejichž podrobnosti ještě nemůžu prozradit. A co se týče oslav, určitě budou speciální show, parties a podobně. Jejich podrobnosti budeme postupně odhalovat na webových stránkách a na facebookovém profilu labelu.

Přidat komentář