Vzdát se šílenství

Stejně jako před lety v Česku zavrhla hiphopová komunita kapelu WWW, po vydání posledního alba Kołysanki (Ukolébavky, 2014) polského blackmetalového klenotu Lux Occulta propukl mezi černometalistickými fanoušky zmatek a zděšení. V případě polské kapely jde o ohromující příklad dynamiky stylového převrácení. Předchozí čtyři desky se od nejstarší Forever Alone, Immortal (1996) přes Dionysos (1997) a My Guardian Angel (1999) po předposlední The Mother and the Enemy (2001) polymorfně vyvíjejí a stále méně drží žánrový úzus řečeného black metalu.
silenstviNejsem fanouškem ani odborníkem na metal, natož black metal. I proto se mi k uším dostala deska Kołysanki až loni. O zmíněném žánru vím toliko, že základem je ultrarychlá kulometná palba zdvojeného pedálu velkého bubnu, víceméně nesrozumitelný chropot pěvce a pohřební, záhrobní, satanistické, pohanské, exorcistní, prostě morbidní texty i názvy. Komplexní hudební architektura jejich (zatím) posledního alba Kołysanki nic z výše uvedeného ani zbla nenaplňuje. Kde se to vzalo? Kde to ukrývali? Tajemství je možná už v názvu Lux Occulta – z latiny skryté, tajemné světlo. K onomu radikálnímu přerodu zřejmě z velké části přispěla i skoro neuvěřitelná série tragických katastrof a neštěstí, které postihly členy kapely po vydání třetího alba My Guardian Angel v druhé polovině roku 1999. Bubeník Krzysztof Szantula při autonehodě utrpěl komplikovanou zlomeninu ruky a v prognózách lékaři takřka vyloučili, že by mohl opět někdy hrát. Krátce nato si hlavní ideolog a klávesák Jerzy Głód stejně zapeklitě zlomil nohu. K tomu s kapelou často hostující zpěvák Covan (bývalý leader spřízněných Decapitated) z neznámé diagnózy ochrnul, nemůže se hýbat ani mluvit a je odkázán na 24hodinovou asistenční péči. Podle slov Jerzyho Głóda i z těchto důvodů, pověrčivosti, autoři upustili od černokněžnických morbidních textů a na albu Kołysanki se obracejí k naději, modlitbě, prosbám za odpuštění, a od (špatné) angličtiny k rodnému jazyku. „Přiznávám, po té sérii tragických náhod jsme se báli dalšího paktování s ďáblem, dalšího rouhání. Cítili jsme bytostnou potřebu se kát a vzdát se toho šílenství.“

Byť už na předchozí desce The Mother and the Enemy lze stopově vycítit a najít širší ambice, nežli stylová škatulka black metalu dovoluje, až po třinácti letech odstupu a zrání autoři-režiséři přehodili výhybku od „běžných kolejnic ke stavbě chrámu“. K tomu je potřeba znalostí, vědomostí i citu pro architekturu. Po všech stránkách skvělé album – projekt Kołysanki stvořila dvojice hudebních vizionářů Jerzy Głód (syntezátory, samply, elektronika, zpěv, hudební koncept) a Jarosław Szubrycht (zpěv, textový a vizuální koncept). Ti byli už u základů původně ryze blackmetalového bandu.
silenstvi_2Úvodní Dymy exponují přetichými a prapodivnými plochami akordeonu (letitý kytarista Lux Occulta Wacław Kiełtyka zde nově i na akordeon) a syntezátoru se studiově zbastlenými pěveckými chóry, do nichž hostující zpěvačka Julie Czalas francouzsky deklamuje fragmenty z pozapomenuté tragédie o souboji starořeckých bohů Andromaché od barokního buřiče Jeana Racina (napsané v polovině 17. století). Po tomto exposé se píseň rozbalí v rytmické nervnosti polokřičeného charizmatického Szubrychtova zpěvu textové verze v polštině. Odsekávané kytary, motorově unikátní akcenty programovaných bicích (nerozeznáte od klasické bicí soupravy), těžká synthy atmosféra, přimíchávaný chór, zlomy a prolínání do opětovné deklamace Julie Czalas i vyhrávek akordeonu. Druhá skladba Samuel wraca sa do domu je, dle bookletu, velmi asymetrická nepoznatelná verze polské lidové písně Od Krakowa deszcz idzie. Použitím trubky, saxofonu, kontrabasu a varhan zní jako jazzový kousek z 30. let. Začíná líným, nahaleným, jakoby barovým tématem jazzové trubky, do něhož v druhém plánu sviští vlny stupnic akordeonu, což zprvu může posluchače zmást, neboť náhlým střihem do písně vtrhne ostrý kytarový riff a skladba se neurvale valí kupředu.
Jde o jeden z momentů, kde lze s trochou fantazie vystopovat blackmetalové kořeny Lux Occulta. Propojením jazzových motivů s kovovými prvky se skladba stává vpravdě krásným bizarním výletem.
Úžasná Karawanem Fiat přináší fragment písně Creation z jejich druhého alba Dionysos, ovšem nástrojově, zvukově i stavebně naprosto změněný a přetransformovaný do neoklasicistního přístupu s vyhrávaným základem na akustickou kytaru, což potěší i ostříleného fanouška flamenka. Zároveň použitím syntezátorových zvuků i bicího automatu z půle 80. let dá vzpomenout na polskou elektronickou legendu Siekiera a její skvostnou desku Nowa Aleksandria z roku 1986.
Poslední track Badź miłościw je v začátku chrámově prosebnou variací na rusínskou lidovku Zahraj mi Cygane staryj s kombinovaným textem řečené písně a zároveň modlitební zaříkávačkou první zaznamenané duchovní písně v našich zeměpisných končinách Hospodine, pomiluj ny od anonymního českého hitmakera raného středověku. Z úvodní modlitby skladba nenápadně přechází do valivého soundu, aby tímto hypnoticky uzavřela komplexní oblouk alba.
silenstvi_3Pátý studiový počin Kołysanki rozhodně není k poslechu snadné album, ani náhodou necílí na první signálku. Až několikerým poslechem se můžeme „dostat dovnitř“ celé majestátnosti kompaktní stavby. Opar různorodých vlivů, prolnutí tvůrčích osobností a hlavně mnohovrstevná atmosféra je pro posluchače, kteří chtějí pochopit více. Nelze to k ničemu přirovnat. Je to strukturované, je to řízeně chaotické, je to jazzy, je to elektronické i akustické, je to jednoduché a také extrémně složité (rozuměj stravitelné) v sérii hudebních paradoxů vystavěné album. A to je přesně to, co jej dělá krásné, ba převratné. Tímto se Lux Occulta zařadila mezi naprosto novátorské a originální skupiny.

Přidat komentář