Libor Šmoldas: Blue – Šmoldas hraje Ježka

liborS blížícím se 110. výročím narození Jaroslava Ježka jako by vzrůstal zájem o mistrovu hudbu. V roce 2014 natočil Ondřej Ruml své album Ježkových písní, o rok později se Ježkáren ujal písničkář Miroslav Paleček, který v rozhovorech zdůrazňoval komorní pojetí svých verzí.
Aktuální sólové album kytaristy Libora Šmoldase má však blíže k jinému zajímavému počinu. Už v roce 2007 přearanžoval známé Ježkovy písně pro sólovou kytaru písničkář a výborný muzikant Jan Matěj Rak. Zatímco jeho podání na albu Ježkovy VWoči však zdůrazňovalo – třebaže beze slov – písňovou formu, Šmoldas k „ježkárnám“ přistupuje jako jazzman. Ostatně mnohé naznačuje on sám v bookletu alba Blue: „Ještě než jsem se zamiloval do […] velikánů amerického jazzu, poslouchal jsem jazz prvotřídní kvality a přitom stoprocentně český – hudbu geniálního muzikanta Jaroslava Ježka.“ Libor Šmoldas pojal album Blue jako intimní projekt, jakousi kroniku vlastního setkávání s Ježkovou hudbou. A nejen s hudbou. Fotografie do bookletu pořídil v Ježkově Modrém pokoji v Kaprově ulici v Praze, po místech spjatých s Ježkových pozdním životem pátral v New Yorku i jinde v USA. Navštívil i nemocnici na Manhattanu, kde mistr v 35 letech zemřel (mimochodem Liboru Šmoldasovi bylo v době natočení alba jen o dva roky méně). Nejkomornější možné pojetí kytarista na albu porušil pouze třikrát. Do skladby Nebe na zemi si přizval kontrabasistu Roberta Balzara a nechal jej rozehrát známou melodii. Rytmický Vousatý svět ze hry Nebe na zemi podpořil Tomáš Mika se zkušeností z gypsy jazzové formace Futur Swing. A Stonožku Šmoldas pojal jako duel dvou špičkových jazzových kytaristů – do studia si přizval Davida Dorůžku.
Celé album plyne v příjemném poklidném duchu – na pomezí mezi poctou až posvátného charakteru a odvážným jazzovým přepracováním. Některé melodie (včetně právě Stonožky nebo Nebe na zemi) posluchač pozná od prvních tónů, jiné se rozvíjejí malinko nenápadně (Tmavomodrý svět). Všem je však společný přesah do světa improvizace a kytaristova takřka autorského pojetí.
Album sestává z notoricky známých a „středně známých“ Ježkových písní. Některé nejznámější hity chybí (Ezop a brabenec, Tři strážníci), ale překvapivě málo je reflektována Ježkova nepísňová tvorba. Jedinou její připomínkou je úvodní Serenáda, kterou skvěle na konci alba vyvažuje Šmoldasova osobní pocta mistrovi, autorská kompozice Left Too Soon. Z ní jakoby nenápadně vyplouvaly na povrch miniaturní odkazy na Ježkovy písně, čímž se skladba stává stručnou rekapitulací hodinové pocty. Rok 2015 byl na domácí scéně bohatý na coververze. Vyšly albové pocty Vladimíru Mišíkovi, Psím vojákům a Jiřímu Bulisovi. Bluegrassový Cop natočil staré hity od Greenhorns, Tichá dohoda zpracovala písně manchesterských kapel, B4 si pohráli s písněmi Plastic People. Šmoldasův „Ježek pro kytaru“ patří mezi všemi těmito tributy mezi nejsevřenější a nejpovedenější.

New Port Line, 2015, 59:12

Přidat komentář