Dva projekty představí na festivalu Respect houslista Jacky Molard z Bretaně. Pětapadesátiletý rodák z přístavního vystoupí jednak s vlastním kvartetem, jednak s mezinárodním projektem N’Diale. Ten vytvořil společně se zpěvačkou Foune Diarrou z Mali a jejími africkými spoluhráči.
Přímořská Bretaň a vnitrozemské Mali jsou velmi rozdílné země. Dá se v jejich hudbě a kultuře vůbec najít nějaký společný prvek?
Kultura a hudba těchto dvou zemí nemá prakticky nic společného. Ale hudba Bretaně se vždy inspirovala také kulturou jiných zemí. Tím pádem můžeme najít společnou řeč, například na úrovni rytmu. Obě kultury také pracují s pentatonickými stupnicemi. Když to tedy zobecním, dalo by se říct, že taková spolupráce by neměla fungovat, ale nám se to podařilo. Hudebníci z Mali nám nabídli své vlastní písně a nám se povedlo je propojit s naší hudbou. Nakonec se nám z bretonské hudby a z hudby z Mali podařilo vytvořit úplně třetí originální svět, kterému říkáme N’Diale.
Měl jste už předtím nějaké zkušenosti se západoafrickou hudbou?
Právě že neměl. Nikdy dříve jsem nic takového nehrál, ale mám hudbu západní Afriky rád a hodně jsem ji poslouchal. Nebyl jsem žádný odborník na africkou hudbu, ale už dlouho jsem si ji chtěl s někým zahrát. Splnilo se mi to v roce 2009 díky pařížskému festivalu Africolor. Právě ředitel tohoto festivalu nám spolupráci s hudebníky z Mali doporučil.
Jsou pro vás důležité texty v afrických jazycích, i když jim sám nerozumíte?
Ano, samozřejmě. Vždy se spoluhráčů ptáme, o čem ta která píseň pojednává. Písně, které máme s projektem N’Diale v repertoáru, skládají přímo naši afričtí kolegové. V Africe je běžné, že zpěvák nabídne kapele svou vlastní píseň i s textem, v němž často sděluje svůj osobní příběh. A nás samozřejmě zajímá, o čem vypráví. Slouží nám to zároveň k orientaci při výběru hudby, kterou naopak my nabízíme jim. Ta by totiž s textem měla souznít.
Jak je to ve vašem případě s bretonskou hudbou? Hrajete na housle a nezpíváte. Jsou pro vás tedy v bretonské hudbě důležité texty?
V případě bretonské hudby pro mne zas tak důležité nejsou. Já nehovořím bretonsky a nikdy jsem se tento jazyk nenaučil. Narodil jsem se na východě Bretaně a bretonsky se mluví jen na západě. Texty v bretonštině jsem tedy nikdy moc nevnímal. Ale příběh mě zajímá vždy – o čem se zpívá, jak ta píseň vznikla. Z toho vycházím při tvorbě hudby.
Neměl jste někdy chuť se bretonštinu naučit?
Ale ano, chuť jsem měl, ale nebylo to možné. Chtěl jsem se totiž učit ryzí bretonštinu, kterou hovoří staří lidé. Nezajímala mě moderní varianta, která se učí ve školách, protože ta s původním živým jazykem nemá mnoho společného. Bohužel staří lidé, kteří mluvili autentickou bretonštinou, mě učit nemohli. Přestěhoval jsem se do střední části Bretaně kvůli živé hudební tradici. I jazyk byl v této oblasti ještě živý, ale staří lidé neměli chuť někoho učit. To bych se býval musel na tom místě narodit.
Jak potom vnímáte současné hnutí za oživení bretonštiny a například aktivity Yanna-Fañche Kemenera, který dělá pro propagaci bretonského jazyka opravdu mnoho?
Yann-Fañch Kemener měl právě to štěstí, že se mohl bretonsky učit od své matky. Ta mu předala bretonštinu jako skutečně živý a poetický jazyk, kterým můžete i přemýšlet. Proto se mi moc líbí, co Yann-Fañch dělá. Je to ryzí umělec, který vychází z autentické tradiční kultury. Když se dnes učí mladí lidé bretonsky ve škole, dál přemýšlejí francouzsky. Neumějí myslet bretonsky, a proto překládají celé fráze doslova z francouzštiny, což změní smysl jazyka. Ale jsem rád, že se lidem daří bretonštinu zachránit. Vždyť to byl téměř ztracený jazyk…
Co říkáte na to, že se bretonské hudbě věnují kapely a interpreti z různých zemí? Například u nás v Česku nedávno skupina ba.fnu natočila společné album právě s Yannem-Fañchem Kemenerem…
To jsem nevěděl… Ale je pro mě vždy zajímavé slyšet, že se daří bretonskou hudbu vyvážet do světa. Že lidi v jiných zemích naše kultura zajímá, že se naši hudbu učí a aranžují ji v duchu své vlastní tradice. Moc jsem takových pokusů neslyšel, nejsem příliš v obraze, ale občas slýchám například irské skupiny, které mají v repertoáru bretonské písně, a to je zajímavé. Hrají je totiž po svém a tím pádem třeba akcentují jiné doby a podobně. Abyste mohl dobře hrát bretonskou taneční hudbu, měl byste umět tančit bretonské tance.
Vy sám jste se učil na housle irskou technikou. Liší se výrazně od bretonského způsobu hry?
Já jsem se sice začal učit podle irských vzorů, ale postupně jsem sám musel vymyslet techniky vhodné ke hře bretonské hudby. Když jsem začínal, v Bretani nebyli prakticky žádní houslisté. Na scéně působili hlavně zpěváci a hráči na biniou (bretonské dudy) a bombarde, ale houslistů bylo velmi málo a na západě Bretaně snad žádný. Sám jsem tedy musel pochopit strukturu bretonské hudby, zvlášť té zpívané, a vyvodit z toho, jak pracovat s rytmem při hře na housle. Vyšel jsem tedy z irské hudby, ale techniku vlastní pro naše písně jsem si vytvářel sám. I proto vím, že irská a bretonská hudba používají velmi rozdílné postupy. V bretonské hudbě sice mohu pracovat s některými irskými ozdobami, ale například rytmus je velmi odlišný.
Věnoval jste se také bluegrassu. K čemu vám to bylo užitečné?
Díky bluegrassu jsem se naučil improvizaci. I když bluegrass pracuje s jednoduchými harmoniemi – používá durové nebo mollové akordy, které jsou méně komplikované než například harmonie v jazzu –, hraje v něm důležitou roli improvizace. Díky této zkušenosti jsem nechtěl pouze přehrávat stále tatáž témata, jak je to v irské i bretonské hudbě obvyklé, ale lákalo mě ponořit se hlouběji do improvizace. V bluegrassu jsem se také naučil pracovat s vokální harmonií. V té době jsem totiž také zpíval.
Na čem pracujete v současné době?
Právě jsem dokončil společné album se svým bratrem Patrickem, který se zabývá hrou na skotské dudy a konkrétně „vysokým stylem“, zvaným pibroch. To je velmi specifický druh hudby, hraný obvykle na jedny dudy a zpívaný. Já jsem tyto tradiční skladby pro naše album nově zaranžoval a jsem autorem celé hudební koncepce CD. Strávil jsem na tom dva roky. Mým příštím projektem pak bude nové album s mým kvartetem a s řadou hostů. Chci, aby nám každý z nich nabídl jednu svou píseň, my ji zaranžujeme a autor skladby si ji s námi zahraje.