27. mezinárodní festival Jazz Goes to Town

Hradec Králové, 12. – 16. 10. 2021

Letošní ročník JGTT měl motto „Krásné, velké, nové, zářící“ a jeho dramaturg Michal Wróblewski ve svém úvodním prohlášení krásně deklaroval svůj záměr: „…chceme být festivalem, který si uvědomuje a reflektuje, kde se hudba ocitá právě teď. Stojíme na prahu éry, kdy je čím dál tím těžší určit, co je a co není přijatelné v rámci konkrétního žánru, a za druhé, kdy toto přestává být nadále relevantní otázkou. Neexistují již bariéry mezi vyšším a nižším uměním, všechny možné vlivy, žánry a formy spolu mohou koexistovat, vytvářet nové kombinace a posouvat hudbu dál.“

Každý den pak měl svůj podtitul a první večer se zahajovalo v doslova undergroundovém klubu ČP. 4 pod až symbolickým heslem Na prahu nové éry.  Hudba, která tu zazněla, vyjadřovala vskutku esenciální podstatu toho, jak inovativním způsobem se dá pojmout fúze jazzu a rocku s přesahy do dalších sfér. Ačkoliv měly obě kapely složené z československých muzikantů prakticky stejné obsazení, každá toto vizionářské pojetí naplňovala jiným způsobem.  Brněnští Endemit s jiskrnou nadsázkou předvedli „introvertní tanec v diskoklubu jiné galaxie“ plný jemného humoru, perfektní vzájemné interakce a nesmírného (nebo vesmírného?) uvolnění. Kytarista Vít Beneš, baskytarista Vladimír Micenko a bubeník Erik Hajtmánek zkrátka vyzařují pozitivní energii s lehkostí i patřičným důrazem. Pražští Tryptych na to jdou jinak a jejich sonická smršť má občas až apokalyptický nádech, což ovšem neznamená, že je jejich dark fusion naplněna temnotou zla, ale je to tavící kotel plný životadárného hudebního magmatu. V dobrém slova smyslu ohlušující bicí Dušana Černáka se krásně doplňují s dunivou baskytarou Miloše Klápštěho, který vše ještě patřičně zahušťuje laufy na syntezátory a kytara Vladimíra Mikláše tomu dodává jazzprogrockový říz.

Středeční program Krásné vzpomínky – Jak důležitá je tradice jsem měl možnost odstartovat poslechovou seancí Imprese Charlese Minguse v útulném Café Na kole, což připomínám zejména proto, že jsem se na to konto zaobíral hudbou tohoto velikána a jeho nejrůznější interpretací delší dobu a poněkud se mi to vrylo pod kůži. Od pojetí Pražského improvizačního orchestru, který předvedl kolekci jeho skladeb hned vzápětí ve Studiu beseda, jsem tudíž očekával nějaké avantgardnější provedení a v úvodu jsem najednou postrádal syrovost některých originálů a chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že zvolená cesta hlavního aranžéra George Cremaschiho je vlastně geniální a začal jsem si vychutnávat jak celek, tak jednotlivá sóla, kde vévodil hostující německý trumpetista Axel Dörner. Ale kompletní sestava byla zvolena naprosto dokonale a postupně zazářili všichni – Marcel Bárta a Michaela Turcerová na saxofony, Jan Jirucha na trombón, Michal Matejka na elektrickou kytaru, Vojtěch Procházka na klavír, Elia Moretti na bicí, samozřejmě George Cremaschi na kontrabas a v neposlední řadě Petr Vrba se svým elektronickým gejšlením, na něž jsem si v této konstelaci také musel nejprve zvyknout. Byla to tedy nakonec nejen pocta velkému vizionáři, ale svébytně pojatá suita, která by si jistě zasloužila vydání na nějakém nosiči. Poté mi ovšem Štveráček Charette Super Trio přišlo poměrně konvenční a při vší úctě k tradici skutečně neobjevné.

Ve čtvrtek večer se program přesunul do Bia Central, tentokrát pod názvem Velké cíle – Kolik máme možností. O naprostou senzaci se postarala francouzsko-italská úderka Abacaxi pod vedením kytaristy Juliena Despreze, kterému zde skvostně víc než sekundovali basista a elektronik Jean-Francois Riffaud a bubeník Francesco Pastacaldi. Tohle je rozhodně víc než hlukařina (kteréžto označení jsem vyslechl následně v předsálí). Jasně, ony se tam vlastně vyskytují určité zvukové stěny, ale vše je to dokonale zkonstruované, promyšlené včetně světelného designu. To ovšem neznamená, že by vystoupení postrádalo spontánnost a instantní experimentování. Momenty, kdy Desprez zuřivě šlape na krabičky vyvolávají naprostou euforii, ale zároveň je v tom také hutný rockový základ. Označení „sladké tající srdce zakryté trnitou kůží“ vymyšlené samotným šéfem kapely tedy považuji za naprosto výstižné. Následující německo-britské seskupení Oli Steidle And The Killing Popes, kde hraje prim bubeník Oliver Steidle, má obrovský potenciál, v jejich hudbě najdeme úžasné rytmické zvraty a střídání nálad. Brilantní technika leadera i jeho zabijáckých papežů, které dále tvoří klávesista Dan Nicholls, kytarista Frank Möbus, saxofonista Philipp Gropper a basista Phil Donkin, je impozantní a svěží, ale po předchozím nářezu tohle vše trochu zaniklo. Kdyby tyhle dvě kapely hrály v obráceném pořadí (a to byl názor mnohých účastníků), tak by byl dojem z večera mnohem intenzivnější.

Páteční program se signifikantním označením Nové prostředky – Co se hraje dnes započal odpolední seancí ve Sboru kněze Ambrože, na níž si zcela poprvé společně zahráli portugalská trumpetistka Susana Santos Silva (která o pár dnů předtím vystupovala v Praze v triu Anthonyho Braxtona) a švédský saxofonista Martin Küchen. Jejich souznění a duchovní napojení bylo ovšem zcela fenomenální. Už sám prostor (mimochodem s krásnou akustikou) dával jejich vystoupení zvláštní spirituální rozměr, ale ten byl především v hráčích samotných. Své nástroje začasté „preparovali“ různými dusítky a dalšími technickými fígly a vše doplňovali drobnými perkusemi, které rozechvívaly posluchačovu mysl i duši. Až téměř symbolicky v závěru využila Susana také jeden z kostelních zvonů umístěných nedaleko oltáře. Jeden z vrcholů celého festivalu a jasné potvrzení jeho kromobyčejné dramaturgie.

V Biu Central odstartoval večerní program projekt The Shape Of Jazz To Come Vol. 2, tedy vystoupení pěti mladých rezidenčních umělců, kteří připravovali svou suitu během tří dnů přímo na festivalu. Tady se opět naplnil záměr vrchovatě. Vše totiž začalo až překvapivě tradičně, ale postupně jsme byli svědky všech možných podob jazzu a jeho odnoží a výbojů. Hravost zpěvačky Anežky Matouškové, saxofonistky Nely Dusové, kytaristy Víta Beneše, basisty Luana Goncalvese a bubeníka Adama Sikory neznala mezí a ze všeho čišela radost ze společného muzicírování. Následující Pimpono Ensemble na tuhle povedenou „taškařici“ navázali přímo dokonale. Tihle polští, norští a dánští mladíci totiž taktéž vytvářejí skvělý amalgam, kde snoubí punkové výrazivo s nespoutaností improvizace i nápaditou melodičností. Vše v lehce neotřelém obsazení – Jonas Due (trubka, kornet, syntezátor), Jedrzej Lagodziński (tenorsaxofon), Michal Biel (barytonsaxofon), Rasmus Svale (tuba), Jonatan Uranes (elektrická basa), Rafal Róźalski (kontrabas) a Pimpon Gasiorek (bicí, syntezátory), což podtrhovalo nápaditost tělesa.

A na samý závěr festivalu v sobotu večer ve Filharmonii Hradec Králové Zářící budoucnost – Kam se hudba vydá. Dvě světové premiéry českých skladatelů – Lost Rituals od Michala Nejtka a JOGOTOTO (Joy Goes to the Town) z pera Petera Grahama a skladby Under the Construction, Writings I a IIDie Faust im Wappen klasika avantgardy Heinera Goebbelse. K tomu tři špičkoví improvizátoři – již zmiňovaná Susana Santos Silva, německý saxofonista Frank Gratkowski (českému publiku známý například z festivalu Alternativa, kde vystupoval s pianistou Achimem Kaufmannem a basistou Wilbertem de Joode či z loňského vystoupení na Ponava Festu s téměř rockovou úderkou Z-Country Paradise) a ve Švédsku žijící v Etiopii narozená experimentální zpěvačka Sofia Jernberg používající rozšířené hlasové techniky. A to vše propojeno s FHK pod taktovkou Marko Ivanoviće. Někdy nebývají někteří filharmonici podobnou spoluprací zrovna odvázaní, ale tady jsem měl pocit z mnohých hráčů, že se při tom náramně baví. Někteří posluchači (i mladší generace) jdou na takto prestižní koncert ze společenských důvodů a potom jsou zděšeni a někdy až znechuceni a považují to za podvod – takovéto reakce jsem také zaznamenal. Jenže právě tahle symbióza může být skutečně živou vodou, kterou je však potřeba si zkoušet vychutnávat, i když je pro vás její chuť zcela nezvyklá. A tentokrát šlo o epochální událost, v níž bylo spoustu krásných, velkých, nových a zářících momentů.

Přidat komentář