Mám v akordeonu varhany

pohjonenV pražském Divadle Archa vystoupil 23. května finský akordeonista Kimmo Pohjonen, doprovodily jej jeho dvě dcery Inka a Saana. Přestože nadnesené příměry typu Jimi Hendrix akordeonu nemám rád, v jeho případě není od věci, protože se mu také daří dostávat z akordeonu neuvěřitelné zvuky mnohdy právě za pomoci kytarových efektů, i když také využívá samplingu. V České republice se objevil už několikrát, asi největším zjevením bylo jeho radikální částečně improvizované sólové vystoupení. Objevil se však i po boku Kronos Quartetu, což ukazuje, že Pohjonen pronikl i do hájemství soudobé hudby. Rozhovor poskytl ještě před pražským vystoupením.

I když jste už v Praze vystupoval sólově, asi nejznámější je vaše spolupráce s Kronos Quartetem, který uvedl na festivalu Colours of Ostrava vaši skladbu Uniko. Jaké bylo spolupracovat s legendárním smyčcovým kvartetem zaměřujícím se na interpretaci soudobé hudby?
Úplně v pohodě, jsou úžasní, udělali tolik různých projektů s tolika skladateli. Samozřejmě jsem se cítil velmi vzrušený, že s nimi budu hrát, ale nakonec to bylo velmi snadné. Poznal jsem, že všichni hráči na celém světě jsou úplně stejní. Hraju hodně s francouzským bubeníkem nebo dvěma členy King Crimson, (bubeníkem) Patem Mastelottem a (kytaristou) Treyem Gunnem, i s finskými hudebníky. Koneckonců je to vždycky jen hudba, a když jsi otevřený, funguje to.

Jak začala vaše spolupráce s členy King Crimson, s nimiž jste vydal desku Eight-Armed Monkey?
Hrál jsem v Texasu sólově před King Crimson. Nechtěli, aby před nimi hráli kytaristi, asi měli pocit, že jsou všichni kytaristi stejní a přáli si něco jiného. Když si poslechli mé CD, pozvali mě, a pak mi řekli – hele pojďme udělat něco společně.

Váš záběr je však skutečně široký, pracoval jste i s členem Värttinä.
A spolupracuji i se zápasníky, zemědělci, tanečníky… Hodně jsem spolupracoval s rolníky, kdy jsem nahrával zvuky farmaření a oni se účastnili koncertů. A jednou jsem taky pracoval pro baletku a musel jsem s ní tančit. Ale to je moje práce. Snažím se mít co nejširší perspektivu a záběr, protože v umění nemusíte být spojen jen s jednou věcí. Právě to je na něm dobré.

Není ve spolupráci s umělci z jiných oborů problém kvůli odlišnému přístupu?
Když spolupracuješ s lidmi, kteří se od tebe hodně liší, je to velmi vzrušující, protože máš úplně jiný jazyk, což je mimořádně fascinující. Jak jsem řekl, pracoval jsem se zápasníky a farmáři. Musíš zajít velmi daleko, dělat něco úplně jiného, a když uspěješ, vytvoříš něco nového.

Pamatuju si, že koncert s Kronosem byl úchvatný i vizuálně.
Vizuální stránka je vždy důležitá, i pro pražský koncert jsem připravil obrazovou složku, prokomponovaná světla. Je to velmi důležitá součást vystoupení, stejně jako zvuk, myslím surroundový zvuk, jsi uprostřed zvuku, jsi jím obklopen, protože máme reproduktory po celém koncertním sále.

pohjonen_2Máte něco, čemu dáváte přednost, třeba skládání?
Komponování je něco úplně jiného a já moc rád vytvářím novou hudbu. A pokud mluvím o vystupování, teď mám rád projekt Kimmo Pohjonen Skin, se kterým přijíždím do Prahy, protože v něm hrajeme tu nejnovější hudbu složenou speciálně pro trio s vokály, kde můžeme vytvářet vokální harmonie. Ale je velmi těžké to zhodnotit, pokaždé když hraješ, ať je to s kýmkoli, tak si myslíš, že je to to nejlepší.

Váš způsob hry je hodně odlišný od ostatních akordeonistů, jak jste k němu dospěl?
Jsou to dlouhé roky vytváření nových zvuků, protože to je toho významná součást. Vždy jsem vytvářel nové zvuky pro akordeon za využití samplů a různých efektů. Když vytvoříš nový zvuk, občas hraješ odlišně. Velkou součástí toho je improvizace, protože při improvizaci taky nalezneš nové styly hry. Když jsem studoval na hudební škole, učili mne jen hrát hudbu z not. Když jsem začal komponovat, chtěl jsem skutečně porušit všechna pravidla, která mne učili na hudební škole. Když hodně improvizuješ a hraješ, daří se ti stále více najít styl, který se ti líbí a je vzdálen tomu, co ses učil na škole.

Jak důležitá pro vás byla studia hudby, když přiznáváte, že vás nejvíce zajímá porušovat pravidla?
Studovat je dobré, protože se určité věci naučíš, ale na druhou stranu pro nalezení vlastního stylu a vlastního způsobu vytváření hudby je důležité vymanit se z pravidel a z toho, co tě učí. Musíš mít odvahu opustit, co tě učitelé ve škole učili. To je velmi důležité. Na světě je tolik hudebníků, kteří jsou příliš stejní! A školský systém tak nějak dělá všechny lidi stejné. Vždycky mě překvapovalo, že s tak radikálním přístupem hrajete zrovna na akordeon, který nebývá spojován s experimenty.
Nebyly tu žádné vzory, nikdo, koho bych mohl napodobit, protože akordeonisté opravdu obvykle neporušují pravidla. Jsou to dobře se chovající lidé, kteří hrají, co jim řeknou. Zpočátku to nebylo snadné, protože jsem vše musel vymyslet sám. Když jsem začal používat efekty, jako bylo kvákadlo a další elektronika, nemohl jsem zavolat žádnému akordeonistovi a zeptat se ho, jak to udělat, jako si mohou kytaristé zavolat a poskytnout si tipy, takže to byla osamělá práce. Dobré na tom naopak je, že tu není mnoho lidí, kteří mají podobné pojetí, takže se svým akordeonem nemám žádného soupeře.

S vaším projetím hry ale asi nebylo snadné prosadit se. Kdybych hrál na jiný nástroj, bylo by velmi těžké přinést publiku něco nového, ale není mnoho akordeonistů, kteří mají svůj vlastní styl hry, používají elektroniku a hudbu komponují, takže je snazší být odlišným akordeonistou než odlišným kytaristou. Stalo se vám, že by lidé neakceptovali váš styl hry?
Ano, například můj otec, který taky hraje na akordeon. Nenávidí můj způsob hry od chvíle, kdy jsem změnil styl. Stejně jako mnoho dalších hráčů, podle nichž jsem měl hrát lidovou a klasickou hudbu. Mnoho lidí říkalo, co tenhle člověk dělá, co to vůbec je? Jenže jsem začal se svým sólovým programem velmi rychle vystupovat v zahraničí a měl jsem tam úspěch, takže lidé začali obracet a opouštět svůj chladný přístup a více akceptovat, co dělám.
Dělat něco takového ale vyžaduje značnou odvahu, nemůžete poslouchat lidi. Jenomže já jsem nikdy nedělal hudbu jen pro druhé, ale taky abych potěšil sám sebe. A když uděláte radost sobě, pak můžete potěšit publikum.

Jak důležitá je pro vás improvizace?
Součástí každé skladby nebo sóla je vždycky improvizace, je však těžké říci jaký podíl improvizace zajímá. Každopádně je důležitou součástí mé hudby, je to prvek, který velmi oceňuji, pořád ho tam chci mít.

Ptám se, protože skladba pro Kronos Quartet, byla v notách.
To byla víceméně složená hudba, ve které nebylo mnoho improvizace, ale v Kimmo Pohjonen Skin je jí mnohem více, protože hrajeme i věci, které nejsou na nahrávce. Deska Sensitive Skin přináší víceméně složenou hudbu, ale pak hrajeme i sóla a improvizovanou hudbu, která není na desce. Psaná hudba a improvizace bývají často vnímány protikladně.
Mám tuto kombinaci rád, rád spojuji tyto dva přístupy. Pro mne je to přirozené, dává to duši, můžete reagovat na místo, kde jste a na publikum a nějak vytvářet hudbu přímo před publikem, ale pro publikum je někdy velmi těžké říci, co je složené a co je improvizace.

Chystáte nějaký nový projekt?
V tuto chvíli pracuju na velkém projektu. Připravuji skladbu pro kostelní varhany. Nasamploval jsem je a jejich zvuk přiřazuju klávesám akordeonu, takže vytvářím jakýsi varhanní akordeon nebo akordeonové varhany. Mám varhany v akordeonu. Je to rozsáhlá kompozice a je na ní hodně práce.

Samplujete sám?
Ano.

A používáte jeden zvuk na klávesu, nebo zvuky vrstvíte, či dokonce klávese přiřazujete celý akord?
Protože mám ve svém akordeonu MIDI převodník, mohu s pomocí pedálů měnit zvukové banky, jak se mi zlíbí. Můj akordeon tak může mít neomezené množství samplů, takže je to nekonečná práce.

Vrstvíte zvuky?
Ano, vytvářím kombinace zvuku varhan a akordeonu a dokonce i zvuky, které varhany normálně nehrají, protože mohu zvuky varhan i akordeonu elektronicky modulovat. Když se zvukem manipulujete, můžete vytvářet úplně odlišné barvy. Je to skutečně fascinující práce. Zabere hodně času, ale já ji miluju.

Nejste pod časovým tlakem?
Dokončit mám kompozici za více než rok, takže mi zbývá ještě rok na to, abych to udělal. A já zkouším tyto zvuky celou dobu, i v Praze použiju několik varhanních zvuků. Krok po kroku dělám novou věc.

Přidat komentář