Biorchestr

bio1Výběry doporučených skladeb, nebo chcete-li „bestofky“ nebývají mimo komerční hudební scénu příliš zvykem. Natož pak ve formátu vinylové desky. Jednou z mála výjimek je brněnské „tříčlenné duo“ Biorchestr. Album s všedním názvem Bicykl vyšlo na počátku září na osvědčené značce Polí5, a turné k němu kapela absolvuje stylově na kole. „Už dlouho jsme chtěli vydat nahrávku na vinylu, ale po natáčení a výrobě CD nosičů na to nezbývaly peníze. Tak teď jsme to sfoukli jedním fukem a shrnuli desetileté období naší tvorby,“ vysvětluje Aleš Pilgr, základní sloup, duše i motor všeho. Mnozí ho znají hlavně jako bubeníka kapely Květy či na stejném postu posilujícího a rozšiřujícího sestavu kolegů Ty syčáci, v Biorchestru však kromě zpěvu obsluhuje kytaru, mandolínu nebo harmoniku. A své první písničky na albu Nos na stůl vydal v roce 2006 ještě jako sólový projekt. Koncerty té doby připomínaly trochu pouliční umělce, soběstačné všeuměly. Aleš hrál na kytaru, zároveň u toho poskakoval po na podlaze umístěných padech a sám sobě vytvářel bicí doprovod. Na druhé nahrávce Papučka se už objevuje jeho pozdější manželka, klávesistka, zpěvačka a příležitostná perkusistka Jana, tehdy ještě Koukalová. Neutuchající hravost, zakotvená do vlastní žánrové škatulky „thrash-folk“ a sebecharakteristiky „nejdepresivnější veselá kapela“, přináší první ovoce: skladba Křížek kolečko z druhé desky se stává hymnou pro celostátní středoškolský turnaj v piškvorkách. V následujících dvou letech brázdí vlakem křížem krážem Českou republiku a vystupují po klubech, festivalech, čajovnách a hospodách. V té době se také objevuje hned celá série klipů. Časem dochází i na ty, zachycující coververze nahrané v kuchyni a za hudebního použití jejího vybavení. „Udělali jsme celkem tři coververze osmdesátkových megahitů. Ke dvěma jsme natočili i kuchyňské videoklipy. Třetí jsme umístili na naše poslední album. Měli jsme rozpracované i další, ale neradi se opakujeme. Pro cover je bio2důležité, aby v něm byl nějaký fór a posun. Jsme na to dost přísní, a tak asi další covery nebudou,“ shrnuje to dnes Aleš s odstupem. K dalšímu nemalému zviditelnění dochází v souvislosti s třetí deskou Umakartové. Vyšla u zavedených Indies a její součástí byla důmyslná a originální desková hra. Kolik kapel se může pochlubit recenzí na herním portálu? V souvislosti s produkčně dotaženou a zvukově pestrou nahrávkou se začalo v souvislosti s Biorchestrem mluvit o moravské odpovědi na freak-folk. Kombinace akustických písniček s elektronickými prvky dvojici slušela, ale další impulsy do zvukového spektra přineslo i rozšíření sestavy – zanedlouho po vydání alba se v roce 2012 jako třetí do party připojil cellista a kontrabasista Tomáš Jenček. „Jejich písničky jsou přirozené jak mlha před rybníkem Brčálníkem nebo jak pražce pravidelně se střídající pod kolejemi. Tedy zatraceně přirozené,“ shrnul své nadšení z poeticky zpracovaných nápadů Honza Průša na Musicserveru. Zatímco Umakartové provázela hra, následující album Io, věnované měsíci planety Jupiter, přineslo svérázný crowdfunding. Kapela drze za příspěvky rozprodala virtuální pozemky na jeho povrchu. „Jsme moc rádi, že nám NASA poskytla tento měsíc k prodeji a dodala k tomu potřebné informace,“ ohlížejí se za úspěšným obchodem. „Od té doby jsme s majiteli jednotlivých pozemků podnikli už jednu výpravu na tento měsíc. Není vyloučeno, že brzy bude další. Naše kartónová raketa je stále připravena.“ Ještě než vyšlo letošní ohlédnutí k desetiletí existence, objevily se i příspěvky na kompilacích Zpívající břidlice a Bulisovi, kolekci věnované skladatelské legendě, kde trio přepracovalo jeho píseň, netradičně vzniklou ve spolupráci s Janem Vodňanským. Plánů má ovšem Biorchestr více, než jich stíhá realizovat. „V současné době se bavíme vymýšlením a nahráváním minutových písní. Je to formát, který jsme nikdy nezkoušeli a je to zajímavý a inspirativní přístup. Budeme je na podzim postupně vypouštět na naše webové profily a sociální sítě. Možná k tomu přidáme i nějaké klipy,“ zamýšlí se Aleš. A hned nastiňuje další možnou vizi, kterou nosí v hlavě: „Třeba natočit album s ne příliš známými písničkáři. Vzít od každého z nich jednu písničku, zaranžovat ji, nahrát základ a nechat ji jimi nazpívat. Byla by to taková kompilace zajímavých písní s naším doprovodem. To by mě bavilo.“ Při poslechu na YouTube umístěné svérázné verze skladby od Greenhorns, kde hrají doprovod kostelní varhany, si docela dobře lze představit, jak by to asi mohlo znít.

Přidat komentář