Síť se rozrůstá

Je to skoro deset let, co britskému kolektivu GNOD vyšla první deska. Za ty roky jich stihli pustit do světa desítky – a nikdy příliš nerozlišovali mezi příspěvky na vinylové splity (notovali si třeba se solitérním projektem Shit & Shine a několik společných desek nahráli s White Hills, kteří se proslavili účinkováním v Jarmuschově upírském opusu Přežijí jen milenci) či gargantuovskými porcemi hudby, jakou představuje třeba výtečné loňské trojalbum (!) Infinity Machines.
Tvorba této proměnlivé kapely byla vždy v prvé řadě otázkou spontánnosti a následování momentálních impulsů. Nejinak to bude s pražským comebackem, který tentokrát proběhne pod hlavičkou festivalu Alternativa. Oproti minulému koncertu, který se konal na strahovské Sedmičce a předjímal nabroušenou náturu letošní, na kytarách postavené nahrávky Mirror (její zvuk kapela pilovala právě na tehdejším evropském turné), máme tentokrát vyhlížet čistě elektronickou sestavu. Ale jak s oblibou říkají sami Gnod: čekejte nečekané. Fráze? Pro tuhle kapelu mimořádně platná.
Chtěli bychom prodávat miliony desek v Číně,“ žertoval Paddy Shine, jedna z klíčových osobností kapely, při otázce na její ambice. Myšlení muzikantů je právě na opačné straně: Gnod odjakživa vzývali nepodbízivost a nenucenost, jejich hudba nikdy nevznikala z jakéhokoliv pragmatického nutkání. „Prostě jsme měli dost času a najednou jsme zjistili, že máme i dost materiálu na koncepční album,“ popisoval Shine suše okolnosti vzniku zmíněné desky Infinity Machines. Album, o kterém psal časopis Full Moon jako o „další znamenité desce kapely setrvale mistrovsky bruslící na hraně obdivuhodné intuice“ zaštítil – podobně jako všechny „větší“ tituly kapely v poslední době – britský, s psychedelií hojně koketující label Rocket Recordings. K němu se kapela dopracovala po letech vydávání u více či méně obskurních vydavatelů, které uhranula její syrově opojná kytarová hudba, která se ale nikdy nebála ani koketérií s elektronikou, industriální brutality a v poslední době ani ambientních textur, nezřídka za doprovodu saxofonu hostujícího člena Davida McLeana. „Rádi sami sebe udržujeme ve střehu, stejně jako naše posluchače,“ říkají, a když jsou dotázáni na nevýhody neustálých stylových změn, jednoduše žádné nevidí.
Domovem Gnod je už mnoho let umělecké hnízdo Islington Mill v Salfordu poblíž Manchesteru. Členové kapely sem původně docházeli na koncerty a večírky, před nějakými osmi lety zde začali sami koncertovat. Po koncertě japonské kapely Acid Mothers Temple jim majitel nemovitosti ukázal zkušebny, v nichž se kapela následně usadila. Dnes zde Gnod nejen zkouší, ale i žijí a rezidenci více než padesáti umělců pomáhají spravovat. „Islington Mill a Gnod už jsou prakticky jedno a totéž,“ říká Shine. „To místo je nám velkou inspirací a pomohlo nám uchovat étos kolektivní práce, který vyznáváme. Svět potřebuje více takových míst, které souží lidem a nerozlišuje jejich původ.
Ačkoliv nejopojnější skladbou jejich diskografie – a taky tou, která bývá často připomínána – zůstává Genocider z desky Chaudelande Volume 2 (2012), nejsou Gnod kapelou pro zábavu. „Sociálně angažovaní jsme byli vlastně vždycky,“ říká Shine a dodává: „Je to součást příběhu našeho vzniku.“ Zatím stále aktuální album Mirror, které představuje jednu z nejvíce přímočarých nahrávek v bohaté diskografii kapely, ostatně vzniklo jako komentář k současné sociopolitické situaci ve Velké Británii. „Sociální sítě dovádějí veřejné špiclování ad absurdum. Facebook je nejlepší kamerový systém, co kdy kdo vymyslel. Děláme teď sami sobě policajty,“ říká Shine a Chris Haslam, druhý z klíčových členů kapely, s úšklebkem doplňuje: „Camerona mělo v Čísle 10 nahradit pár špalíků dynamitu.
Do zmíněného centra Islington Mill členové kapely směřují též své vydavatelské aktivity, které je – vedle dalších hudebních projektů – zaměstnávají, když zrovna netvoří s Gnod. Na labelech (spolu)spravovaných Gnod našli azyl také domácí Lightning Glove, kapela, s níž se seznámili při jejím předskakování v pražském klubu K4 v dubnu 2013, a která je doprovodí také letos v listopadu. „Když jsem je viděl, byli jedním z nejoriginálnějších elektronických projektů, co jsem zažil. A že mě dneska jen tak něco nezaujme,“ žertuje Shine. Podobným způsobem se k labelům Tesla Tapes (který se specializuje na kazetové releasy) či Ono Tesla (na něm participuje ještě Michael Holland) dostávají i jiné projekty. Síť okolo Gnod tak dále zahrnuje třeba spolky Negra Branca, Run Dust anebo Machine Woman – a dále se rozrůstá. Podobně jako internetový obchod, který nabízí pečlivě vybrané nízkonákladové unikáty.
In Gnod we trust,“ vyhlašuje s určitou poťouchlostí už dlouhé roky sama kapela – a víru svých posluchačů oplácí nevyzpytatelnými deskami, jejichž jedinou jistotou je tu více, tu méně drsné opojení.

Přidat komentář