Archie Fisher

Archie FisherVlastním jménem Archibald Macdonald Fisher. Nar. 23. 10. 1939, Glasgow, Skotsko. Důležitá alba: Archie Fisher (Transatlantic 1968), Orfeo (Decca 1970), The Man With A Rhyme (Folk Legacy 1976), Sunsets I’ve Galloped Into… (Red House 1996). Písně, které stojí za to: Dark Eyed Molly, The Wounded Whale, Borderland, River And The Road, The Final Trawl.
Kultovní skotský písničkář pochází z hudbymilovné rodiny: sestra Cilla a bratr Ray se také vydali na muzikantskou dráhu, otec – milovník operety – zpíval v policejním sboru města Glasgow. K tradiční lidové hudbě, jež se stala těžištěm repertoáru sourozenců Fisherových, přivedl Archieho učitel a posléze poslanec Dolní sněmovny Norman Buchan, a zejména jeho žena Janey Buchanová, sestra folkové legendy Enocha Kenta. Od roku 1960 pobýval Fisher v Edinburghu, kde vystupoval v oblíbeném klubu The Howff. Záhy nato nahrál pro firmu Topic se svou sestrou Cillou EP Far Over The Forth. V dalších letech získával publikum na písničkářských akcích včetně Edinburgh Folk Festivalu. Od roku 1963 pořádal pravidelná hootenanny v edinburghském podniku Crown Bar, kde po jeho boku často účinkovali Bert Jansch, Robin Williamson a Clive Palmer. Právě zde se Williamson s Palmerem dohodli, že založí pozdější slavnou skupinu The Incredible String Band.
Roku 1965 přišel čas na první pořádné album rodinného tělesa The Fisher Family (tvořeného sourozenci Archiem, Royem, Joycem, Audrey, Cindy a Priscillou). Deska se jmenovala Traditional And New Songs From Scotland, natáčela se u Fisherových doma a kromě tří skladeb Ewana MacColla a zhudebněné básně Roberta Burnse ji tvořily samé lidovky. Rok poté vyšlo eponymní album The Fisher Family a dva roky nato se nejvýraznější příslušník klanu osamostatnil deskou nazvanou jednoduše Archie Fisher. Ke kytaře a zpěvu přidal hru na dulcimer, sitár a malou harmoniku, které se říká concertina. Tracklist tvořily převážně zlidovělé anglické a skotské balady, stejně jako na dalším LP The Fate O’ Charlie, věnovaném písním z éry jakobitského povstání. Jistý přerod znamenala nahrávka Orfeo z roku 1970 s hostující Barbarou Dicksonovou, z níž se za čas vyklubala nejúspěšnější skotská zpěvačka vůbec (Archie byl jedním z prvních, kdo objevili její potenciál). Pomalu se objevuje Fisherova vlastní tvorba – a následující společné album Archieho a Barbary Thro’ The Recent Years už obsahuje z poloviny autorské písně (ale najdeme tu třeba i dylanovku Tears Of Rage).
V roce 1971 se Fisher podílel na sólovém elpíčku Barbary Dicksonové From The Beggar’s Mantle… Fringed With Gold. Pod názvem The Orange And The Blue tady nacházíme variantu písničky z 19. století All Around My Hat, kterou Archie tak dlouho hrával na koncertech, až se ji od něj naučili všichni kolegové v čele s kapelou Steeleye Span. Jiné skladby z jeho repertoáru převzali například Fairport Convention (The Wounded Whale, Dark Eyed Molly). Důležitý byl pro Fishera rok 1976, kdy mu na britské značce Topic vyšla deska skotských lidovek Will Ye Gang, Love a u amerického labelu Folk Legacy autorské album The Man With A Rhyme. V téže době chytila druhý dech Archieho sestra Cilla, které bratr kytarista vypomohl mezi lety 1976 a 1986 na třech řadových albech. Od roku 1983 uváděl Archie na rozhlasové stanici BBC pořad Travelling Folk (moderování hojně poslouchané relace se protáhlo na pětadvacet let).  V šestaosmdesátém se postaral o sólovou kytaru na albu největších hitů Toma Paxtona. Roku 1988 se připomněl živou deskou Off The Map, natočenou v průběhu turné s houslistou Garnetem Rogersem. Opravdový návrat ale představovalo až CD Sunsets I’ve Galloped Into z roku 1996, nahrávané v Kanadě a vydané u minnesotského labelu Red House. V roce 2008 následovalo cédéčko Windward Away, natočené ve starém dobrém Edinburghu a doplněné o archivní pásek s jedenácti písničkami ze sedmdesátých let, jež kdysi vznikly z iniciativy Liama Clancyho, potom se ztratily a byly nalezeny až o 27 let později. Zatím posledním řadovým albem Archieho Fishera je americká nahrávka A Silent Song z roku 2015.


tumblr_nheaj9opma1s2vk7eo1_1280trad., arr. Archie Fisher
THE WOUNDED WHALE

Lo, as the sun from her ocean bed was rising,
Broad on the water her glittering light throws,
Hark, from the masthead our lookouts are crying:
‘Tis hard on your lee beam, a whale, there she blows!“

Call up your sleepers, your larboard and your starboardmen;
Main yard aback and your boats clear away,
For hard on our lee beam see the white water gleam,
Glittering and foaming in glorious array.
archiefisherSee the Leviathan in vastness is lying,
Making the ocean her sumptuous bed,
While high overhead the sea birds are flying,
Combing the billows that break o’er her head

High, wide and swimming, her dark flukes are flying,
Stately, but slowly, she sinks in the main.
Peak all your oars awhile, rest from your weary toil,
Watching and waiting her rising again.
archiefRow, hearties, row for the pride of your nation,
Spring to your oars, let the reeking sweat flow!
Now for the blood, let it have circulation,
Forward on your thwarts, give away all you know.

See how the boats advance, gaily, as to a dance,
Floating like feathers over the dark blue sea.
Stand up and give her some, send both your irons home,
Stern off and trim your boat; we are all clear.

Wounded and sore, fins and flukes in commotion,
Blackskin and oars contending spray,
While loud, long and shrill blows the horn of the ocean.
Fretting and lost she brings to in dismay.

Haul line, every man, and gather in all you can.
Lances and spades from your thwarts clear away.
Now peak your oars again, while fast each boat remains,
’For, safely and surely, we hold her at bay.
Archie FisherSurrounded by foes with strength undiminished,
Heed how she flashes her dark flukes in the air!
A lance in the life, and the struggle is finished;
See how she sinks with her chimney on fire.

While so loud and shrill are the cries from our seamen,
Mocking the whale in her terrible hour.
Watch her as she dies; see, the blue signal flies.
Here she goes, fin out, and the contest is o’er.

 

trad., arr. Archie Fisher
RANĚNÁ VELRYBA
Pohleďte, slunce už vstalo z mořského lože
a vody pokrývá jeho třpytivá zář.
Slyšte volání hlídky z vrcholu stěžně:
„Velryba na závětrné straně, právě se vynořila!“
archie_fDo práce, posádko na pravoboku i levoboku,
svinout hlavní plachtu, spustit čluny na vodu!
Jen kousek od nás na závětrné straně se ve vodě leskne něco bílého,
cosi se tam blýská ve zpěněných vlnách!

Popatřte na ten nesmírný kolos,
jak okázale se převaluje na hladině
a vysoko nad ním krouží mořští ptáci,
prolétávají gejzíry, které ta obluda vypouští.

Jak široká, tak dlouhá, vznešeně zamává ocasní ploutví
a pak se zvolna spustí do hlubiny.
Přestaňte na chvíli veslovat, odpočiňte si,
buďte však ve střehu, až se znovu vynoří.
archieZpět k veslům, braši! Pro čest našeho národa,
zaberte, až se z vás bude lít pot.
Ukažte, jaká krev vám koluje v žilách!
Na místa! A dejte do toho všechno.

Hleďte, jak čluny ladně kloužou vpřed, jako při tanci,
pírka nadnášená tmavomodrou masou.
Vstaňte a dejte jí co proto! Ať žádná z vašich harpun nemine.
Odlehčete záď! Vyvažujte člun.

Zraněná a podrážděná bije ploutví,
naráží o vesla, změť a spoušť a ruch,
nekonečným oceánem se rozléhá její táhlý, pronikavý nářek,
ztrápená zoufale se vzpíná.
archie_68Vrhněte se na ni, harpunáři, a vezměte ji do vleku.
Uchopte kopí a rýče, použijte vše, co máte po ruce.
A pak zase k veslům, neztrácejme čas,
svižně a bez okolků ji dopravíme do zálivu.

Obklopena svými přemožiteli pořád má dost sil,
střezte se těch tmavých ploutví, když se rozmáchne!
Jedno smrtící bodnutí a bitva je dokonána.
Vidíte – už se potápí a z nozder jí jde pára.

A zatím námořníci hrozně povykují,
velrybu v posledním tažení zasypávají nadávkami.
Už umírá – vzhůru letí modrý prapor.
Teď to přijde: poslední máchnutí – a je po boji.

Přidat komentář