AMADOU & MARIAM: La Confusion

Noví posluchači očekávající od malijských manželů západoafrickou hudbu zůstanou zřejmě zaraženi nad přívalem kláves. Ti věrní, neméně zmatení, snad z důvodu pětileté natáčecí pauzy možná zapomněli, že se syntezátory nemělo duo nikdy problémy. Pravda, zvuk alba zpočátku opravdu zaskočí, dlouho třeba čekáte, než zaregistrujete dříve dominující kytaru Amadou Bagayoka, dělat z toho ukvapené závěry však není na místě; nezapomínejme, že každé z předešlých alb zásadně ovlivnili producenti, jejichž tvůrčí estetiku manželé s důvěrou přebírali. Zatímco Marc-Antoine Moreau, Manu Chao a Damon Albarn preferovali afrorock, byť do něho bez zábran implantovali pop, o hvězdných hostech nemluvě, francouzský elektronický producent Adrien Durand (Bon Voyage) už je jiné kafe, co víc: od Amadou & Mariam znovu natvrdo slyšíme taneční disko. No a co, řekne si ten, kdo tuší, jak moc vždy manželskému duu šlo o širší přijetí na Západě. Ano, tady je jeho kolbiště, odsud pochází jeho neměnný hudební vzorec: malijský a pan-africký základ přenesený do západního rocku, blues, funky, reggae a popu. Duo nepatří ke griotům a Bagayoko se neučil hrát na kytaru podle kory, za své hrdiny bral od začátku Led Zeppelin, Boba Marleyho, Pink Floyd a U2. Nešlo si také nevšimnout, že dvojici v kapele vždy doprovázeli bělošští muzikanti.

Už druhý poslech vám zprvu zdvihnuté obočí vrátí do původní polohy: i té kytary nakonec ve valícím se moderním soundu s naprogramovanými bicími, dechy a basovým syntezátorem najdete dostatek. Opak by Amadoův velký fanoušek – legendární zvukový režisér Jimmy Douglass (Rolling Stones, Björk, Kanye West) – v newyorském studiu při závěrečném mixu snad ani nedopustil. Mariam to pořád úžasně zpívá a občasný vocoder k ní už jaksi patří, hlas Amadoua pak zřetelně získal na atraktivní patině. Vše dobré, co byste o albu chtěli říct pak nahradí poslech funky rockové skladby La Confusion: strhujícího gejzíru frustrace.

A tím jsme u nejvýraznější změny: Amadou & Mariam se vždy stranili jakýchkoliv politických komentářů, až jim to mnozí občas vyčítali. Doménou manželů zůstávaly převážně milostné, obecně přemítající písně s občasným rýpnutím do afrických nešvarů. La Confusion (Zmatek) odráží rozčarování dvojice z malijského a světového politicko-společenského dění, které, což uzná snad každý, se dnes opravdu blíží zmatku nebývalých rozměrů. „Žijeme ve velmi zvláštní době, kdy přestáváte rozumět tomu, co se děje. Cítili jsme, že lidé jsou zmateni, přestávají jeden druhému naslouchat a z velkých plánů zůstala jen prázdná slova. Ze zpráv slyšíme, jak se věci mění nebo se začnou měnit, ale realita je jiná a my už nevíme, čemu bychom měli věřit. K pochopení toho, co se opravdu děje, musíme mít stále víc trpělivosti,“ ozřejmila Mariam obsah skladby v symbolicky hravém videoklipu přepínajícím od extrému do extrému: promrzlé malijské děti loví před ledovým iglú ryby, plánují africký vesmírný program, provozují asijské bojové umění, pod palmami tančí jako o život a nakonec usednou na břeh oceánu. Také zmatek, nemyslíte? Se zajímavým detailem: než malí kosmonauti vzlétnou, vyfotografují se před tabulí se jmény Thomas Sankara, Kwame Nkrumah, Eduardo Mondlane a Patrice Lumumba – zavražděnými nebo podezřele z politiky odstraněnými africkými protikoloniálními vůdci. Od Amadou & Mariam rovněž dost nečekaný podprahový signál.

Společně zazpívaná chytlavá funky C’est Chaud varuje před smrtelně nebezpečnou cestou přes Středozemní moře za vysněným evropským rájem a vůbec nasazuje na africkou uprchlickou vlnu. Skoro až „retro“ disko Bofou Safou má mentorský ráz: namísto tance, by mladí kluci měli raději něco dělat. A parádní číslo Mariam – Femmes du Monde se saxofonovým sólem, flétnou a kravským zvoncem – žádá o genderovou rovnoprávnost, v Africe setrvalý veleproblém.

Diarra balancuje mezi Steviem Wonderem a Salifem Keitou jak vokálně, tak zasvěceným zvukem. Mokou Mokou s akustickou kytarou nechybí blues popový šarm a vynikající, hodně tvrdá Yiki Yassa míří na Blízký východ, přestože hlavní sólo má loutna ngoni Youssoufa Diabatého. Gradující Massa Allah pak v refrénu dává možnou odpověď na všude přítomný světový zmatek: Bůh to chtěl.

Výborné, moderní africkou hudbu výstižně reprezentující album s celosvětovým dosahem.

 

Because Music, 2017, 46:12

 

 

Přidat komentář